A pak se objeví další manželka, také skutečna: Jak vše dopadlo

Eva byla krásná. Miniaturní, s tenkým hlasem. Muži jí často zvali na rande, do restaurací, dělali nabídky ke sňatku. Eva chodila do restaurací, na nabídky odpovídala: „Musím si to rozmyslet, vždyť je to závažná věc.“

Stalo se to v 60. letech minulého staletí. Eva, je maminkou mé kamarádky. A pro mě byla vždy samozřejmě paní Saidlová. Znal jsem ji dobře, rádi jsme si povídali. Dobře jsem znal i manžela paní Saidlové. Je to tichý ale velmi pracovitý muž. Jmenuje se Petr, ale pro mě také vždy byl pan Saidl.

Jednou za skleničkou u nich doma paní Saidlová s úsměvem řekla:

– Myslíš si, že jsme s Petrem celý život? A já byla vdaná před ještě před ním.

– Jak to?! – skoro jsem vykřikl od udivení.

Pan Saidl byl venku, takže Eva mohla v klidu vše vyprávět.

Takže mladá Eva se konečně rozhodla. Ženichem se stal bojovný krasavec jménem Rybkin. Rybkin byl o pět let starší. Vtipálek, veselý, duše společnosti, jak se do takového nezamilovat?

Vzali se. A usadili se u Evy. Ta měla byt, malý, ale vlastní. Na svatbě byli jen pár spolupracovníků Rybkina, zbytek byli příbuzné a přítelkyně Evy.

– Rodiče už nejsou naživu, – vysvětlil tehdy Rybkin.

Žili dva roky, docela přátelsky, i když Rybkin byl často opilý, někdy dokonce ani nespal doma, říkal, že přespí u kamaráda. Eva byla dívka bezstarostná a prostoduchá. Myslela si tehdy: „Manžel musí mít nějaký svůj život, je to společenský člověk. A co já? Jsem jen manželka.“

Jednoho slunečného nedělního rána, v dubnu, zazněly dva zvonění na dveře. Rybkin ještě spal, protože celou noc se veselil a pil s kamarády. Eva vždycky vstávala brzy: uklízela, zabývala se praním, připravovala snídani.

Eva otevírá dveře a stáli před ní dvě ženy, mladá a starší. Obě byli dost naštvané. Ta, která byla starší, dost hlasitě řekla:

– Tak! Kde je náš Rybkin?

– Co znamená váš? – odpověděla Eva.

– Je to můj manžel! A ty jsi ho uvedla od rodiny! – řekla ta mladší žena.

– Na co si hraješ? S Rybkinem jsme dva roky v manželství, – odpověděla Eva s úsměvem.

Mladá žena vytáhne pas, otevře a strčí prstem do razítka. Zoe vidí: ano, registrované manželství s Rybkinem. Mladá žena pak vytáhla oddací list, kde to bylo také potvrzeno.

A obě doslova křičely na Evu, uráželi jí. Na křik ve dveřích se začali objevovat sousedé. To byl ale skandál! Evu všichni sousedé milovali, ale tady byl takový výborný film, všichni se chtěli podívat.

Zoufalé ženy přitlašily Evu ke zdi, tak, že ona narazila na kolo, které tam stálo, a vkročila do místnosti. Vidí Rybkina a křičí:

– No tak vstávej, sbal se, a jedem domu!

Rybkin jakmile je uviděl, tak se hned schovávál pod peřinu. Ale před takovými ženami se neschováš. Takoví klidně vynesou z bytu spolu s postelí.

Zkrátka, Rybkin byl opravdu ženatý. Stalo se to v jiném městě. Usadil se u své ženy s tchyní, ti ho rozmazlovali jako kocoura.

A jednou řekl, že jede za kamarádem do jiného města asi na týden, a nevrátil se. Prostě zmizel. Oni však do policie nešly, ale rozhodly se ho najít samy. A za nějakou dobu našli vzkaz od Rybkina. Tam napsal: „Chci žít sám pro sebe. Ať se vám daří!.

Po dvou letech ho našli. Teď Eva poslouchala jejich křik, sousedé stáli naproti jejím dveřím, sám Rybkin ležel v posteli ponurý, tichý.

Najednou tichá Eva řekla jasně a nahlas:

– No tak ale vypadněte! Obě!

Nebyl to vůbec něžný hlas, byl to velitelský výkřik, sousedi se dokonce lekli, od Evy to nečekali.

Eva vzala mop a doslova vystrčíla obě z bytu:

– To je můj manžel! Můj! A vy běžte do svého města, ať já vás už tady nevidím. Je to jasné? – řekla Eva a zabouchla dveře.

Oni se opravdu lekly miniaturní Evičky, opravdu odešly, už se nikdy neobjevily.

Eva se vrací do pokoje. Rybkin leží a usmívá se a říká:

– Díky, zachránila jsi mě. Pojď sem, pomazlíme se.

Eva odpovídá:

– Mazlit se? Dobře, zlato.

Přiblížila se a ze všech sil začala mlátit mopem ho přes deku. Rybkin skočíl a zakříček:

– Jsi blbá?

Eva ho zase praštila a řekla:

– Máš deset minut na to, aby ses sbalil. Jdu do kuchyně. Za deset minut abys byl pryč.

… Když se po deseti minutách Eva vrátila, Rybkin v místnosti už nebyl.

Pak ho Eva viděla jen při rozvodu. Mimochodem, ukázalo se, že jeho rodiče jsou naživu. Tedy to byl dobrodruh a lhář.

A o půl roku později jí osud daroval jejího milovaného Péťu. Byl opakem Rybkina. Plachý, hubený, trochu směšný. Ale jeho Eva si zamilovala na celý život. Na Rybkina si skoro ani nevzpomínala.

Potkala ho po patnácti letech v metru. Byl v džínovém obleku a dresu „olympiáda-80“, který vtipně obepínal silně ztloustlé břicho. Vedle něj seděla blondýnka, která byla také plná. Rybkin jí něco říkal přímo do ucha.

Najednou uviděl Eva. Okamžitě umlčel a začal se vyděšeně rozhlížet. Na nejbližší stanici vyskočil, aniž by něco řekl blondýnce. Evu tehdy tento čin velmi rozesmál.

PSALI JSME: KRÁSNÝ PŘÍBĚH O TOM, KOLIK DÁT SPROPITNÉ

PŘIPOMÍNÁME: MÁMA SE KE MNĚ PŘISTĚHOVALA A JÁ JI NECHTĚLA PUSTIT DOVNITŘ