Když přišel o rodinu, nevěděl, jak dál žít: Najednou je ale potkal v cizím městě

Před třemi dny se hrdina dnešního příběhu dozvěděl strašnou zprávu. Volala mu sestra jeho ženy Lívie a vzlykala, že jeho žena a dcera jsou pryč.

Rastislav si nepamatuje, jak rozhovor s Lívií skončil. Ráno se probudil, když znovu zazvonil telefon.

– Sen… Byl to jen obyčejný špatný sen, – zašeptal muž a vrhl se k telefonu. Byl si jistý, že to volá jeho vlastní a milovaná Káťa.

– Káťo! Haló? – zakřičel do sluchátka.

– Rasťo, probuď se! Žádná Káťa už není! – řekla Lívie chladným tónem. – Volám ti, že na pohřeb pravděpodobně nestihneš. Nebojte se, všechno udělám správně.

Zavěsil, vyběhl z hotelu a nasedl do auta. Rastislav se chtěl ujistit, že jeho domněnky jsou pravdivé a Lívie lže. Svého zetě vždycky neměla ráda, protože se domnívala, že není hoden její sestry. Když konečně došel k bráně, uviděl, že v oknech domu nesvítí žádné světlo. V tu chvíli si mladý muž uvědomil, že se stalo něco strašného a nenapravitelného.

Během šesti měsíců se Rastislav změnil z pohledného úspěšného muže na alkoholika, který je napůl bez domova. Přes den sbíral lahve, večer je odevzdával a pil až do rána. Propil všechno, co měl, jediné, co nechal nedotčené, byl dům, kde byl kdysi šťastný se svou rodinou. Považoval jej téměř za svaté místo. Přátelé se od něj odvrátili, z práce ho už dávno vyhodili a on zůstal úplně sám, sám se svým nenapravitelným žalem.

Jednoho dne ho přišel navštívit kamarád ze školy, se kterým se přátelil celé dětství a mládí. Když Ivan viděl, jak je na tom jeho přítel bídně, rozhodl se o něj postarat. Násilím ho odvezl na soukromou kliniku a navštívil ho až po třech měsících, když Rastislav získal zpět svou lidskou podobu a nabyl vědomí.

Ivan mu nabídl dobrou práci, ale v jiném městě. Vysvětlil, že mu prý nedělá dobře být v domě, kde ho neustále pronásledují těžké vzpomínky. Posledních několik měsíců s ním psychologové pracovali každý den. Podařilo se jim ho trochu oživit. Rastislav byl skoro stejný jako předtím, až na to, že se nikdy neusmíval.

Souhlasil s Ivanovým návrhem a vložil svůj osud zcela do jeho rukou. O měsíc později vedl malou pobočku farmaceutické společnosti. Ivan měl pravdu a změna bydliště na něj měla blahodárný vliv.

Muž byl plně ponořen do své práce, neúnavně pracoval, bál se samoty, nechtěl být opět sám se svými myšlenkami. Jednoho dne se muž zastavil v kavárně na kávu. Chtěl se před důležitými jednáními trochu rozveselit a srovnat si myšlenky. Když uviděl Kateřinu s jeho dcerou u stolu, byl jako omámený, protože si uvědomil, že ho opět pronásledují zrakové halucinace.

– Rasťo? – Káťa zbledla. – Jak jsi nás našel?

– Tati! – radovala se pětiletá Dominika a vrhla se otci na krk.

V tu chvíli si uvědomil, že to není sen ani vidění. Před ním stála jeho rodina. Jeho žena a dcera byly živé a zdravé. Když se trochu vzpamatoval, pohlédl do laskavých, ale jaksi chladných očí své ženy. Rastislav k sobě dceru pevně tiskl, jako by se bál, že se teď rozplyne a zmizí.

– Káťo, co to všechno znamená? – sotva promluvil třesoucím se hlasem.

– Můžeš si za to sám! Vyměnil jsi mě za milenku, tak jsem se rozhodla pomstít. Chtěla jsem tě zasáhnout tam, kde to bolí nejvíc.

– Je to tak? – Muž se slabě usmál. – No… Tobě a tvé sestře se to podařilo. Není to slabý úder. O které milence mluvíme?

– Tvé! Přišla za mnou, když jsi byl pracovně pryč. Řekla mi, že čekáte spolu dítě. Mnohokrát jsem ti říkala, že ti nikdy neodpustím, když mě podvedeš.

– Ty cundro… – tiše zašeptal muž. – Nikdy ti neodpustím! Z toho co jste mi udělali udělám skandál, o jakém se tobě a tvé sestře ani nesnilo. Možná na chvíli pocítíte, jaké to je být sám…

– Tati! Nechoď! – vyřkla malá Dominika. – Maminka má teď jiného pána. Řekla mi, abych mu říkal tati, ale já nechci. Můj táta jsi ty.

– Dcero, půjdeš se mnou? – Muž se usmál a natáhl k dceři ruce.

Dívka radostně skočila otci na krk a nevšímala si matky, která tiše plakala a nevěděla, co říct, aby se ospravedlnila. A nemohla na to nic říct. Pro to, co udělala, neexistovala žádná omluva.

PSALI JSME: „V NAŠEM DOMĚ BUDE TAK, JAK JÁ ŘEKNU“: MANŽEL SE MI POKUSIL NĚCO VYTKNOUT

PŘIPOMÍNÁME: BYL TO NEPŘÍJEMNÝ PŘÍBĚH SE SNAHOU POMOCI SOUSEDŮM S MNOHA DĚTMI: UPLYNULO 15 LET, ALE I VZPOMÍNÁNÍ NA TO JE OTRAVNÉ