Jsem unavená z porodu, a proto musím pít pilulky tajně od svého manžela. Povím proč

S manželem jsme se vzali před patnácti lety, žili jsme jako všichni ostatní. Bylo i dobré i špatné, dokud manžel neměl nehodu, při které zázrakem přežil. A poté uvěřil ve vyšší moc, začal se modlit a chodit do kostela.

Zpočátku jsem ho podporovala ve všem, manžel začal být zodpovědný za své činy, přestal pít, obecně se stal mnohem lepším.

Nejprve jsme se ještě jednou vzali v kostele. Po svatbě se manžel začal přidržovat půstu a požadovat církevní styl stravování i od nás. Snažila jsem se mu připravit jídlo dle půstu, ale sama jsem neplánovala se toho držet a dětem taková omezení vůbec nejsou dobré, vždyť oni rostou.

Jednoho dne odmítl používat antikoncepci, prohlásil, že bychom měli nechat děti, aby se objevily na světě jak Pán Bůh je posílá.

Už jsme měli dceru a syna, třetí dítě jsem také chtěla, takže v tu chvíli jsem s lehkostí ustoupila. Doufala jsem, že se ke mně začne chovat aspoň trochu víc normálně.

Pro tělo bylo těhotenství těžkým testem, sotva jsem to zvládna k císařskému řezu. Lékaři dali jasně najevo: další těhotenství nepřežiju. A po císařském řezu je třeba počkat aspoň 2-3 roky, lékaři to několikrát vysvětlili mě, a i manželovi to mnohokrát opakovali.

O sex můj manžel měl velký zájem, tady se o postech ani nemluvilo. Připomněla jsem mu o existenci kondomů, ale on to odmítl. Hormonální antikoncepci jsem tehdy také brat nemohla.

Tak přišlo čtvrté těhotenství. To že jsem ten porod přežíla, je skutečný zázrak. Zázrakem se stalo i to, že se dítě narodilo normální.

Ale rozhodla jsem se, že už nebudu riskovat. Byla jsem důkladně vyšetřena, a lékař mi dál vhodnou antikoncepci. Piju prášky tajně, schovávám je.

Manžel pokud není v práci, tak je v kostele. Jsem doma s dětmi úplně sama. A ještě mám čas pracovat, od manžela se příliš nedočkáte peněz, všechno nese do kostela.

PSALI JSME: NA ŽIVOTNÍ DRÁZE ŽENY NEEXISTUJÍ NÁHODNÍ MUŽI

PŘIPOMÍNÁME: MOJI SOUSEDÉ JSOU NECHUTNÍ: PROČ VĚTŠINU Z NICH NEMŮŽU VYSTÁT