Jednou mi majitel pronajatého bytu řekl, že bych měl byt vyklidit, přišel jsem tedy za svou přítelkyní: Jaká byla její reakce

Po škole jsem se okamžitě přestěhoval do jiného města studovat vysokou školu. Nejprve jsem bydlel na koleji, ale když jsem promoval, zůstal jsem pracovat ve městě a přestěhoval se do pronajatého byytu. Jakmile jsem šel na první dovolenou po škole s přáteli, potkal jsem Natálii. Brzy jsme spolu začali chodit a bylo nám spolu dobře. Trávili jsme spolu hodně času, jezdili na dovolenou, měli společné koníčky, vždy se navzájem podporovali. Naše vztahy se však dále nevyvíjely.

Jsme spolu tři roky, opakovaně jsem naznačoval svatbu, ale Natálie mi dala jasně najevo, že se ještě nevdá. I když, abych byl upřímný, opravdu jsem chtěl s Natálií založit rodinu, abychom byli pořád spolu, měli jsme děti.

V realitě jsme v té době ale žili odděleně. Chtěl jsem víc, miloval jsem Natálii a byl připraven sdílet s ní svůj život, ale ona mi neukázala totéž. Trpělivost mi docházela, dokonce jsem se s ní chtěl rozloučit. Jednoho dne mi ale zavolal majitel bytu, kde jsem bydlel, a řekl, že bych měl co nejdříve zabalit a vyklidit byt.

Jeho dcera je vdaná a ona a její manžel budou nyní žít v jeho bytě. Nezbylo mi nic jiného, ​​než si sbalit věci a hledat nový domov. Za týden jsem nemohl najít nový byt k pronájmu, tak jsem požádal o bydlení kamarády.

Natálie nevěděla, že se stěhuji, dokud jsem ji nepožádal, aby mi pomohla balit věci. Na to se překvapeně zeptala: „A kam budeš přepravovat věci?“. A jako by mě čert stáhl za jazyk a já žertem zamumlal: „No do tvého bytu, nemám kam jinam jít.“ Natálie však z mé odpovědi nebyla vůbec v rozpacích, pokračovala v ukládání mých věcí do krabic a poté zavolala taxi a zavolala na adresu svého bytu.

Od té doby uplynulo mnoho let. Natálie a já máme děti, nový velký dům. Stále jsme šťastní a tešíme se z toho, že jsme prostě spolu. Někdy si ale říkám, jak by to bylo, kdybych si tehdy nedělal legraci. Jak odlišný by byl můj život? Ve skutečnosti se tak často bojíme něco nabídnout, něco změnit, a proto ztrácíme šanci na svůj šťastný život.

PSALI JSME: S BRATREM PŘIVÁŽÍME MATCE PENÍZE A JÍDLO Z MĚSTA, VŽDY JÍ POMÁHÁME. MLADŠÍ SESTRA TO VŠECHNO VEZME A JEDE DOMŮ. UŽ JSEM Z TOHO UNAVENÁ A ŘEKLA JSEM JÍ TO

PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ MI POSLALA SEZNAM DÁRKŮ, ALE JÁ JSEM PŘEDLOŽILA PROTINÁVRH