Je mi líto, ale vybral jsem si svého syna

Antonín se dlouho nemohl vzpamatovat a vpustit do svého a Kristiánova života jinou ženu. A když se smířil se svým osudem, i přesto se rozhodl pokusit se znovu o vztah, syn se pokaždé snažil přežít otcovy vyvolené ženy.

Jednoho dne se Antonín vrátil domů a uviděl ve svém domě neznámou dívku. Ona a Kristián si kreslili.

– Kristiáne, kde je Gabriela? – Otec se zeptal na chůvu svého syna.

– Musela urychleně odejít. Mnohokrát ti volala, ale ty jsi neodpovídal. – vysvětlil Kristián.

– A kdo je to s tebou? – zeptal se otec.

– To je Julie. Chci tě poprosit, abys ji nechal žít s námi. Protože má doma strýce Viktora a ten všechny bije. – řekl Kristián.

Kristiáne, to je vtip? Julie má matku, že ano? – Antonín se podíval na dívku. Mlčky přikývla.

O minutu později zazvonil zvonek. Byla to její matka. Žena se vrhla k dceři a za minutku i odešly. O měsíc později, uprostřed noci zazvonil zvonek u dveří. Ve dveřích stála opět ta samá vyděšená žena a třesoucí se Julie.

Prosím, pomozte nám! – řekla žena šeptem a omdlela. Zatímco ji Antonín přiváděl k rozumu, Julie pila v kuchyni čaj. Když se žena vzpamatovala, nejdříve se zeptala, kde je její dcera. Pak řekla, že se se strýčkem Viktorem se seznámila na seznamce. Nějakou dobu spolu komunikovali a pak jí nabídl, aby se k němu nastěhovala. Žena souhlasila. Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale pak začal Viktor pít a hádat se. Nedal ženě její doklady a peníze, takže se nemohla s dcerou vrátit domů.

Poté, co si vyslechl Annin příběh (muž to jméno nemohl vystát, protože se tak jmenovala jeho bývalá žena), nabídl jí, že u nich může zůstat. Podařilo se mu získat od jejich strýce Viktora její doklady a peníze, nebylo to úplně snadné a rychlé, ale přece.

Anna a Julie zůstaly týden u Antonína a Kristiána. Čas plynul, muž sám si nevšiml, jak se ke svým hostům přimkl. Na nádraží je vyprovázel a spolu s Kristiánem smutně vyhlížel odjíždějící vlak…

– Tati, pojďme navštívit tetu Annu a Julku, – požádal večer Kristián. Antonín si povzdechl, sám to chtěl. Za tu krátkou dobu si na ně zvykl. Na ženský smích, lahodné vůně v bytě, dětské lumpárny.

– No tak jo synku. – odpověděl Antonín vesele. A sám přemýšlel o tom, že tentokrát si ho možná osud našel sám, když uprostřed noci zaklepal na dveře jejich domu…

Snad teď bude mít ženu a dceru a Kristián bude mít slušnou matku.

PSALI JSME: MATKA A DCERA SE ROZHODLY ZMĚNIT SVŮJ VZHLED A UTRÁCELY DESÍTKY TISÍC DOLARŮ ZA PLASTIKU. ZDA SE JIM LÍBÍ JEJICH NOVÝ ZEVNĚJŠEK

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBUZNÍ PŘIVEZLI BABIČKU NA JIH, ABY TAM DOŽÍVALA