Je mi 54 let, čas užívat si života a svobody: Jsem ráda, že neposlouchám rady, aby si porodila dítě

Když mi bylo devět let, matka mě vzala k jedné ženě, byla to její psycholožka. Vešli jsme do pracovny a posadili se. Maminka mě s doktorkou seznámila a řekla mi: „Chodím sem každý týden na návštěvu. Je jediná, s kým můžu mluvit o tom, co skutečně cítím.“

Byla to stará žena, skoro jako babička. Dívala jsem se na její nepřirozený výraz a nechápala, proč mě matka vzala na setkání s sebou.

„Pamatuju si, jak moc miluješ svou chůvu,“ řekla maminka. Chůvou ona nazývala babičku, svou matku. „Ale musíš pochopit, že k tobě byla láskyplná a milující, ale ke mně se chovala špatně,“ přiznala se, a dodala, že manželství jí připadá jako břemeno, že ji mateřství vyčerpává a nechce to břemeno dál nést.

Když jsem dospěla, pochopila jsem to. Moje matka se v 19 letech stala manželkou a okamžitě na ni dolehly povinnosti spojené s vedením domácnosti. V 25 letech se stala poprvé matkou. Neměla čas na sebe, pořád měla něco na starosti, o někoho se starala.

Když ona skončila, psycholožka přikývla a dovolila jí odejít. Když odcházela, řekla mi, abych také promluvila o svých pocitech s tou ženou. Ale nechtěla jsem nic řešit s cizí ženou.

Od té doby uplynulo 45 let a já mám smíšené pocity. Nevím, jestli jsem emocionálně dospělá, nebo ne? Naštěstí osud rozhodl za mě a měla jsem gynekologický zákrok, od té doby se mi nejde otěhotnět. Mnoho lidí mi říká, že jsem sobecká. Ale vždycky mám čas na sebe, na své vlastní touhy.

PSALI JSME: ŽENA S NEJVĚTŠÍMI LÍCNÍMI KOSTMI NA SVĚTĚ ZVEŘEJNILA FOTKU PŘED PLASTICKOU OPERACÍ

ČTĚTE TAKÉ: CO SE STANE, KDYŽ JE ŽENA 50+ DLOUHO BEZ VZTAHU