Jako jedna křehká žena zachránila před zákeřnou nemoci celé město

Portland se ukázal být jediným přístavním městem západního pobřeží, ve kterém nebyla zaznamenána žádná nákaza morem, a to nejen v samotné metropoli, ale i v okruhu sto kilometrů.

Ester Paul vstoupila do historie jako žena, která sama zabránila vypuknutí moru v největším městě USA. V roce 1907, kdy Ester Paul byla zvolena komisařkou pro zdravotní péči v Portlandu, byla již poměrně známou osobou.

Ester objížděla své pacientky na kole, byla porodní asistentkou a pracovala ve zdravotnickém výboru. Nyní se stala důstojnicí a hlavní lékařkou. V létě 1907 se před lékařkou objevila nebezpečná hrozba: dýmějový mor.

Nákaza zuřila v Americe a epidemie se mohla objevit v Portlandu. Epidemie zde mohla mít neuvěřitelný rozsah, protože to bylo jedno z největších měst v počtu obyvatel (do roku 1910 jich bylo přes 200 tisíc.).

Vyzbrojena nejnovějšími vědeckými daty Ester se rozhodla neopakovat chyby, které úřady a lékaři jiných měst udělali, Ester sestavila svou strategii. Především identifikovala hlavní nepřátele, krysy a blechy.

Ester Paul poprvé otevřeně prohlásila, že zastavit mor mohou jednoduché způsoby, jako je hygiena a vysvobození města od blech a krys. Vyvinula celý protichůdný program, který vedla nejen jako lékařka, ale také aktivně informoval obyvatelstvo prostřednictvím tisku.

Opatření, která přijala Paul, bylo více: odpadky je třeba řádně zlikvidovat; jídlo musí být chráněno, město potřebuje najmout dostatek krysařů. Lékařka požádala o tisíc dolarů (v té době velmi velkou částku), aby splnila svůj plán. Úřady její žádosti vyhověly a dokonce přislíbily, že v případě potřeby jsou ochotné jí dát pětkrát po tisícovce, jen aby plán, který navrhla, fungoval.

Do konce října zahájila Paul další opatření: slíbila občanům pět centů za každou krysu zabitou a odvezenou do krematoria.

Nakonec lékařka zvítězila. Portland se ukázal být jediným přístavním městem západního pobřeží, ve kterém nebyla zaznamenána žádná nákaza morem, a to nejen v samotné metropoli, ale i v okruhu sto kilometrů.

PSALI JSME: „PROČ SI VZPOMÍNAT NA MINULOST. TAK CO, ODPUSŤ MI,“ ŘEKLA MATKA SVÉ DCEŘI, KTEROU PŘED 16 LETY OPUSTILA

PŘIPOMÍNÁME: JEDNOHO DNE K NÁM DOMŮ PŘIŠLA NEZNÁMÁ ŽENA. NIKDY NEZAPOMENU, CO ŘEKLA