Jak bezdomovec dal poučení „podařenému“ občanovi

Naše setkání nejsou nikdy náhodné …

Jsem v rychlíku. Vstupuje bezdomovec. Opilec. Asi třicet let starý. Když se rozhlédl, řekl:

„Pánové, tři dny jsem nejedl. Čestné slovo. Bojím se krást, protože nemám sílu utéct. A opravdu chci jíst. Pomozte, prosím. Nedívejte se do tváře, já piju. A to, co dáte, to asi taky propiju!“

Lidé jsou laskaví, dali mu nějaké peníze. Na konci vagonu se bezdomovec zastavil, otočil se tváří k cestujícím a uklonil se jim: „Děkuju vám, pánové. Bůh vám žehnej!“

A pak zlostný muž sedící u posledního okna najednou vyhuboval bezdomovci: „Bídáku, hňupe, žebráš. Prosíš o peníze. A možná nemám rodinu čím uživit. A předevčírem mě možná vyhodili z práce. Ale já se nežebrám, jako ty.“

Bezdomovec najednou vytáhl ze všech kapes všechno, co měl, a podal to muži.

„Vezmi si to. Potřebuješ.“

„Co?“ muž byl v šoku.

„Vezmi si to. Potřebuješ to víc! Lidé jsou laskaví a dají mi víc,“ vložil peníze do rukou muže, otočil se a vyšel do zádveří.

„Hej, počkej!“ muž vyskočil a s penězi v rukou vyběhl za bezdomovcem.

Celý vagon ztichl. Asi pět minut jsme všichni pozorně poslouchali jejich dialog. Muž křičel, že lidé jsou hovno. Bezdomovec ujišťoval, že lidé jsou milí a laskaví. Muž se pokusil vrátit peníze bezdomovci, ale peníze si nevzal zpět. Všechno skončilo tím, že bezdomovec šel dál a muž zůstal sám. Na návrat nijak nespěchal.

Rychlík zastavil v další stanici. Cestující vystoupili a vstoupili. Muž se také vrátil do vagonu a posadil se na své místo u okna. Nikdo mu nevěnoval velkou pozornost. Vagonu už žil svůj obvyklý život.

Jeli jsme pět zastávek. Tohle už byla moje stanice. Vstal jsem a šel k východu. Když jsem šel kolem toho muže, podíval jsem se na něj. Chlap seděl s tváří otočenou k oknu a plakal …

PSALI JSME: DEVÍTILETÁ HOLČIČKA PĚSTUJE PRO BEZDOMOVCE STOVKY KILOGRAMŮ POTRAVIN A STAVÍ PRO NĚ MALÉ DOMY

PŘIPOMÍNÁME: ŽENA SE PROVDALA ZA BEZDOMOVCE A NELITUJE TOHO: JAK ŽIJE RODINA DNES