Darovali jsme dětské věci známé ale pak je uviděli v popelnici

Moje dítě občas donáší cizí věci. Bereme je od sestřenice a od dobrých známých.

Od cizích lidi nebereme. Ne že to je o principu, ale nikdo nám to nenabídl a sami jsme o to neprosili. A když dávají dobré věci příbuzní, proč bychom neměli trochu ušetřit.

Ale třeba darovat někomu opotřebované oblečení, kdo to potřebuje, je vždy problém.

„Celé dětství jsme donášeli cizí věci, ať moje dítě nosí nové.“

Další známá, Lucie, naopak brala vše, a dokonce i to, co se jejímu dítěti nehodilo podle pohlaví a věku.

„To nic, na chalupě nosit bude.“

„Máme přátele, které mají hodně dětí, jím se to bude hodit.“

Měla jsem radost, že ty věci se někomu hodí a dělají radost. Radovala jsem se, až jsem uviděla, kam to všechno směřuje.

Nejprve jsem si všimla v popelnici u jejich domu známých šaty. Myslela jsem, že je to náhoda. Pak kamarádka řekla, že viděla na aukro inzeráty o prodeji naších věci a hračky.

Ukázalo se, že oblečení a hračky Lucie nebrala jen u nás. Hodně toho brala, třídila, co se dalo, prodávala na aukro. Za vydělané peníze kupovala svým dětem všechno nové.

Co se neprodávalo, vyhazovala, aniž by se obtěžovala nabídnout potřebným.

Zdálo by se, že jsme ty věci darovali, takže bychom se už neměli o to starat, dali, ale stejně je to nepříjemné. Myslela jsem si, že se věci opravdu dostanou k někomu, kdo to potřebuje.

PSALI JSME: 6 UŽITEČNÝCH TRIKŮ PŘI PRANÍ OBLEČENÍ

PŘIPOMÍNÁME: KAMARÁDKA MĚ POŽÁDALA, ABYCH ODVEZLA JEJÍ OBLEČENÍ NA CHARITU, A JÁ JE VYHODILA: TEĎ JE NA MĚ NAŠTVANÁ