Bylo jí 30 let. Šla na noční směnu, její manžel chrápal po „hostině“ na podlaze. Dcera ji držela za kabát a plakala: „Neodcházej“

Bylo jí 30 let. Šla na noční směnu, její opilý manžel chrápal na podlaze. Dcera ji držela za kabát a plakala: „Neodcházej!“ Syn mlčky pozoroval matku. Je starší než sestra o 1,5 roku. O dva dny později si našla práci zdravotní sestry v sousedním městě.

Podařilo se jí koupit starý dům na okraji. Na úvěr. Celou tu dobu byla jako buldozer: šla vpřed, aniž by přemýšlela o obtížích.

Žena nabyla vědomí, když se ocitla v místnosti s nízkými stropy v novém domě a uviděla věž věcí. Když nabrala ze studny kbelík čisté lahodné vody. Když zatopila v kamnech a dům se naplnil teplem. V tomto malém starém domě musí být šťastní! Štěstí bylo hodně: slunce v malém okénku, ranní koupání v řece, vyhřátá veranda, kde je příjemné stát naboso, krásná zahrádka a káva k snídani. A bylo jí jedno, že káva byla nejlevnější.

Ale duše byla klidná. Chránila jejich malý svět před otcem, který chtěl svou rodinu zpět. Nikdy!

Po měsíčních platbách zbývalo málo peněz, ale začala plánovat zbytek platu na jídlo a věci. Naučila se spoléhat sama na sebe, nefňukat, prostě jít vpřed. Děti přinesly toulavé štěně, které sotva stálo na nohou. Přežilo. Pak se objevilo kotě. Se spálenými vousy. Také přežilo. Všichni přežili.

Jakmile si uvědomila, že stojí pevně na nohou, že na podzim budou mít vlastní zeleninu, zasadila jabloň. Vždy si myslela, že pokud bude mít vlastní dům a zahradu, musí tam být jabloň. Nevěřila, že už za pár let budou mít medová průhledná jablka, ze kterých je velmi chutný koláč.

Žena se starala o zahradu a byla šťastná. A ona jí darovala své plody.

Jeden z koutků zahrady byl začarován: byl navzdory slunečnímu svitu a otevřenosti pokryt zeleným mechem. Maliník zde stál tři roky v hlubokém spánku a poté uschl. Plakala nad ním jako nad milovaným člověkem a pak zasadila švestku. Stal se zázrak a ve třetím roce života potěšila majitelku prvními plody.

Pak jí dali stromek třešně: „Když si ho nevezmeš, vyhodíme ho.“ Zasadila. Za tři roky byl strom ověšen velkými lesklými bobulemi.

V jejím životě už nebyli žádní muži. Syn převzal všechny mužské domácí práce. A nikdy, bez ohledu na to, jak to bylo těžké, nelitovala svého minulého života. Mír, štěstí a klid v malém starém domě je lepší, než žít s opilcem v bytě s vybavením. Ví to lépe než kdokoli jiný.

Dnes ráno pije drahou kávu. Nejlepší. Děti jí to kupují. A s šálkem v ruce ráda stojí u velkého okna. Už tu nejsou ta malá okna, to není ten starý dům s nízkými stropy. Dům je nyní jiný: nový, s velkými okny. Už další pejsek teď leží na vyhřáté verandě a v křesle – další kočka. Ale letos na jaře pokvetou stejné stromy, potěší všechny sladkými jablky, švestkami a třešněmi. A ona bude péct koláče. A dům bude vonět vanilkou, skořicí a štěstím.

PSALI JSME: STAŘENKA, KTEROU OPUSTILY JEJÍ DĚTI, NEVĚDĚLA, JAK PŘEŽÍT ZIMU V ROZPADAJÍCÍM SE DOMĚ. NAJEDNOU ALE NĚKDO ZAKLEPAL NA DVEŘE

PŘIPOMÍNÁME: JSEM UNAVENÁ ZE TŘÍ DĚTÍ, PŘIPRAVENÁ OPUSTIT SVÉHO MANŽELA A ODEJÍT: MANŽEL JE ALE TAKÉ NEPOTŘEBUJE