Ano, na tuto svatbu nikdo nikdy nezapomene, ani my, ani naši hosté

Jmenuji se Ivana, a dnes vám chci vyprávět o něčem, co se v mém životě stalo před čtrnácti dny.

Před čtrnácti dny jsem si měla vzít Václava, ale nestalo se tak. A mám z toho velkou radost. Řeknu vám, jak se to stalo. Tak se stalo, že účes a make-up, který jsem měla ve svatební den, byl prostě příšerný. Ale to mě nijak zvlášť nerozrušilo. Víc mě trápilo něco jiného: to, že jsem si konečně uvědomila, že Václava nemiluju a nechci si ho vzít.

Stáli jsme před matričním úřadem a kolem bylo mnoho hostů. Věděla jsem, že je zamluvená restaurace a krásný velký svatební dort. Všichni hosté tam stáli s květinami a dárky. Chtěla jsem ale pouze utéct! Utéct, a nerozmýšlet!

Stála jsem tam a přemýšlela, jak to všechno vysvětlím svým rodičům, rodičům ženicha, hostům i samotnému ženichovi. Bála jsem se, že mi to rozmluví. Tak moc jsem chtěla nasednout do auta a jet, kam se mi zachce!

A pak jsem uviděla svého snoubence. Blížil se ke mně. Viděla jsem, že s ním není něco v pořádku. Sklopil hlavu, přistoupil ke mně a řekl: „Je mi líto, ale změnil jsem názor.“

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, ale rychle jsem se vzpamatoval a tiše řekla: „Já taky! Utečme!“

„No tak!“ řekl Václav.

Chytili jsme se za ruce a utíkali pryč.

Uvědomili jsme si, že spolu nebudeme šťastní. A také jsme si uvědomili, jak důležité je být k sobě upřímní.

Věřím, že potkám jiného muže, kterého si budu chtít vzít a s nímž budu šťastná. Totéž bych si přála pro svého bývalého přítele…

PSALI JSME: KVŮLI NĚJAKÉ PŮJČCE CHCE MŮJ MANŽEL ROZVOD: NENAPADLO MĚ, ŽE SE O TOM DOZVÍ

PŘIPOMÍNÁME: “VELMI SI VÁŽÍME, ŽE JSME S JIRKOU HRÁLI TAK DLOUHO”: CO ŘEKL JIŘÍ TICHOTA O CERHOVI, KTERÝ PŘED NĚKOLIKA DNY ODEŠEL NA PRAVDU BOŽÍ