„Bál jsem se lásky“: Jak bezdomovec dokázal získat titul profesora

Jesse Thistle strávil více než deset let života na ulici a ve vězení. Navzdory tomu se mu podařilo stát profesorem historie.

Když se 32letý Jesse vrátil z rehabilitace, stal se bezdomovcem. Prarodiče ho vyhodili z domu, když mu bylo jen 19 let. „Můj dědeček byl zastáncem přísné disciplíny a bil nás, pokud jsme dělali špatné věci,“ vzpomíná Jesse.

„Řekl mi, že pokud u mě někdy najde drogy, vzdá se mě, a to byla pravda,“ dodal muž. V den, kdy jeho babička viděla, jak mu z kapsy vypadl kokain, bylo mu řečeno, aby se sbalil a odešel.

„Vypadalo to jako konec mého světa,“ přiznává muž. Jesseho život byl od začátku chaotický. Jeho otec měl problémy se zákonem v Torontu a uprchl do severního Saskatchewanu, kde potkal dívku, která porodila mu tři syny, Josha, Jerryho a Jesseho.

Sonny užíval heroin a byl často krutý, takže žena od něj nakonec utekla a vzala děti s sebou. Poté, co se kluci ocitli v sirotčinci, byli posláni žít k prarodičům, kteří zakázali matce několik let navštěvovat děti.

Ve škole Jesse měl špatné známky a nikdy se nenaučil správně číst. „Pili jsme a užívali jsme drogy,“ říká Jesse. A potom ho prarodiče vyhodili.

Jesse spal čtyři měsíce v autě. Pak prodal všechno, co měl, kromě oblečení, ale stále hladoval. V zoufalství Jesse ukradl z lékárny velké množství léků proti bolesti a všechny je snědl. Byl hospitalizován, ale to jeho chování nezměnilo.

Jednoho večera spadl Jesse z výšky tři a půl patra na zem. Lékaři nemohli uvěřit, že Jesse přežil. Jeho problémy ale začaly poté, co byl propuštěn z nemocnice. „Noha mi začala hnít a začala se objevovat gangréna,“ říká.

Pamatuje si, jak mu lékaři říkali, že mu bude možná třeba amputovat nohu, a že pokud by se infekce rozšířila do jeho srdce nebo mozku, mohla by ho zabít.

„Pomyslel jsem si: Proč nedopustím trestného činu a nebudu uvězněn? Budu tam v bezpečí, budu mít místo k odpočinku, přístup k jídlu a lékům,“ vzpomíná. Vězení bylo pro Jesseho zlomovým okamžikem. Dostal potřebnou lékařskou péči a noha se začala rychle hojit.

Neměl ale žádnou podporu, aby se vzdal drog a alkoholu, na kterých byl závislý. Po propuštění z vězení šel Jesse do rehabilitačního centra, kde bojoval se závislostí a pokračoval ve studiu.

Byla to obtížná cesta. V jednom okamžiku začal žebrat na ulicích – a na správnou cestu se vrátil až poté, co strávil ještě jeden rok ve stejném rehabilitačním centru.

Tam dostal podivný e-mail – hledala ho žena a bylo tam telefonní číslo. Ukázalo se, že to byla jeho matka, kterou viděl jen několikrát.

„Bál jsem se, že budu odmítnut, a bál jsem se lásky. Byl to ale úžasný rozhovor,“ říká. Pak přišly další nečekané rodinné zprávy – zpráva od jeho babičky, která umírala, a požádala Jesseho, aby ji navštívil.

„Řekla, že by chtěla, abych dál studoval, šel na univerzitu a udělal všechno, co jsem mohl.“ Jesse slíbil, že udělá, jak požádala jeho babička.

Pak muž poznal Lucy, která mu pomohla najít práci v restauraci. Ve stejném roce vstoupil na univerzitu v Torontu.

Po několika letech Jesse uviděl práci profesora, znalce domorodých kultur, který z něj okamžitě udělal svého asistenta. Jesse se vrátil do Saskatchewanu, aby se znovu setkal se svou matkou. „Bylo to jako úžasný návrat domů,“ říká muž.

Jesseho výzkum brzy získal ocenění. Vystudoval univerzitu jako nejlepší student své fakulty a téměř dokončil doktorskou disertační práci.

PSALI JSME: LÁSKA VŠECHNO PŘEKONÁ: JAK DNES ŽIJE ŽENA, KTERÁ SE PROVDALA ZA BEZDOMOVCE

PŘIPOMÍNÁME: ZE ZANEDBANÉHO BEZDOMOVCE SE STAL POHLEDNÝ MODERNÍ MUŽ: TEĎ VYPADÁ JAKO Z OBÁLKY MÓDNÍHO ČASOPISU