Žena adoptovala slepou a hluchou holčičku. Kvůli tomu ji manžel opustil. Její rodina považovala její čin za neuvážený, ale žena jim dokázala, že se mýlili

Světlana uviděla 11měsíční holčičku Angelinu v dětském domově. Když se vrátila domů, nemohla na ni přestat myslet, přestože má dva syny.

Světlana si promluvila se svým manželem. Opravdu chtěla adoptovat dítě. Manžel byl proti rozhodnutí své ženy: miminko neslyšelo, nevidělo a ani nedrželo hlavičku. Ale Světlana byla odhodlaná jít až do konce.

„Víte, že dívka je méněcenná? Dobře si to rozmyslete,“ řekla ředitelka dětského domova. Světlana nemohla klidně poslouchat slova ředitelky. Bylo pro ni těžké se to rozhodnout a nemyslela si, že ji někdo bude odrazovat.

„To je moje dcera, neustoupím! A její zdravotní problémy jsou vaše vina. Museli jste o ni postarat!“

Ředitelka zabouchla dveře a Světlana zůstala tváří v tvář svým myšlenkám. Angelina je její dcera, cítila to na první pohled. Světlana adoptovala miminko. Muž ji opustil, ten tlak nevydržel.

Světlana nesložila ruce do klína. Žena se starala o zdraví své dcery, radila se s lékaři. Pokrok byl patrný den za dnem a motivovalo ji to jít dál. O měsíc později se Angelina plazila a o dva měsíce později udělala první krůčky. Světlana nemohla zadržet slzy.

Jednoho dne Angelina zaslechla náhlý zvonek u dveří: kurýr jí přinesl nové šaty. Dítě se polekalo a rozplakalo. Angelina uslyšela. Ona slyšela.

Světlana a Angelina čekaly na poslední krok k úplnému štěstí – operace očí. Holčička nemohla obdivovat krásu okolního světa, krásu své matky. Vše bylo připraveno k operaci, ale lékař nedával 100% naděje. Šedý zákal se musel léčit od narození.

Od prvních dnů byla Angelina silná a statečná dívka. Světlana si byla jistá, že se zrak její dcery vrátí. Po operaci lékař snímal obvaz z obličeje dítěte. První vrstva, druhá, třetí, čtvrtá… Obvaz se zdál nekonečný, ale poslední vrstva zůstala v rukou lékaře.

Angelina přimhouřila oči, rozhlédla se po všech předmětech v dohledu a soustředila na obličej Světlany. Dítě se pozorně a s vážným výrazem ve tváři podívalo matce do očí a zasmálo se.

Světlana objala svou dceru a rozplakala se, pak se slzy smíchaly s hlasitým a zvučným smíchem. Angelina byla nejsilnější dívka, kterou Světlana znala. Tento příběh je jako pohádka se šťastným koncem.

PSALI JSME: ADOPTOVALA MĚ MATČINA KAMARÁDKA, VŠICHNI PŘÍBUZNÍ SE ODE MĚ ODVRÁTILI A NECHTĚLI SE MNOU KOMUNIKOVAT

PŘIPOMÍNÁME: CHLAPEC SE NARODIL S NEOBVYKLÝM TVAREM LEBKY, RODIČE HO NECHTĚLI VZÍT DOMŮ. DÍTĚ ADOPTOVALA NOVÁ RODINA