Z armády odešel do předčasného důchodu: Usadil se, aby se staral o děti, a má velký plat, ale manželka se tak stydí, že se chce rozvést

Víte, že v armádě zůstávají do poslední chvíle, i když už jsou dávno propuštěni. Sloužil jsem všude v zemi, byl jsem i na mnoha nebezpečných místech. Ale nakonec jsem byl poslán na předčasný důchod, jak to mělo být, dokonce jsem dostal byt, stát ze mě nevyždímal chuť do života. No a co, měl jsem zranění, neschovával jsem se za zády přátel.

Myslel jsem, že zůstanu starým mládencem, ale potkal jsem milou ženu, na můj věk poměrně mladou. Vzali jsme se ještě v době, kdy jsem sloužil.

Po bohoslužbě jsem se otočil. Zjistil jsem, že můj kamarád z armády a jeho spolužáci moc nechápou, jak to v civilním sektoru chodí. Já jsem měl na starosti personál a bezpečnost, můj kolega hledal klienty a naši civilní přátelé stavěli chytré domy.

Bohužel, když v roce 2008 přišla krize, naší firmě se přestalo dařit. Stále jsme se potáceli setrvačností, ale rok 2014 nás dorazil. Naštěstí měly děti čas vyrůst.

Ale já i moje žena jsme byli zvyklí na dobré živobytí a teď jsme byli odkázáni na vojenský důchod. A jak žít?

Chytil jsem se všeho.

Pracoval jsem jako hlídač za groš, ale nedali mi ho zadarmo.

Pracoval jsem jako strážný.

Pracoval jsem i ve skladech.

Sníval jsem o chalupě, ale nemohli jsme si jí dovolit rekonstruovat.

Ceny šly nahoru, moje žena se zlobila. Její kamarádky a jejich manželé právě dosáhli vrcholu kariéry a prosperity a teď mi ukazovali fotky z Turecka nebo se chlubili svými kožichy.

Ne proto, že jsem s tebou byla v kasárnách, – řekne, – dospělá žena před ostatními zrudne kvůli levné péřové bundě. Každopádně jsem byl zoufalý, ale pomohl mi zázrak.

Naše sousedka na chalupě mě najednou požádala o hlídání dětí, má čtyři. A musela někam spěchat. A tak jsem je jednou hlídal a podruhé zase… Sledoval jsem všechny jejich pokusy o útěk, na nic si nehraju. Co má voják dělat, když mu seberou armádu? Já je nutil hrát sportovní hry, kreslit nebo chodit do lesa na houby.

Nebylo pro mě novinkou starat se o děti, sám jsem si je vychoval v kasárnách a o tyhle se umím postarat taky. Moje sousedka se rozplakala vděčností, řekla:

„Proč nejdeš pracovat ke mně? Mám peníze, chůvy se mi nelíbí a děti tě mají rády. A ty se nebojíš na ně tlačit.“

Tak jsem se dostal k práci v sousední chalupě. Říkal jsem si, že je lepší pracovat tady, na čerstvém vzduchu, než jít někam, sedět v průvanu a poslouchat své bezohledné nadřízené za třicet tisíc korun…

A když mi sousedka zaplatila 50 tisíc, málem jsem se zhroutil.

„To je hodně!“

„Ne, přece jsou čtyři!“

A moje žena je naštvaná, bojový důstojník se dal na hlídání dětí. Její kamarádky se jí budou smát. Ale já, víte, první měsíc jsem opravil auto, druhý měsíc jsem opravil byt. A pátý měsíc jsem jel s manželkou na dovolenou. Tehdy se naši sousedé přestěhovali do jiného regionu. Ale nezapomněli na mě, předali kontakt svým přátelům.

Mají jen dva spratky, ale jsou nároční. Pokud se tak dá říkat dvěma dvojčatům prvňáčkům.

Musím se věnovat jejich výuce a dohlížet na to, aby se nedostali do problémů. Beru je na lekce a dokonce je krmím snídaní. Rodiče mají jistotu, že jsou děti v bezpečí, a tak platí přes 80 tisíc měsíčně.

Manželka mě prosí, abych někam odešel a našel si mužskou práci, stydí se za to.

Ale je to pro mě potěšení. Válka mi stačila, ale to, za co jsem bojoval, mám teď před sebou. Takže budu vychovávat novou generaci a šetřit na stáří.

PSALI JSME: BABIČKA OD NAROZENÍ SE STARÁ O VNUKA, ANIŽ BY VĚDĚLA, ŽE NENÍ JEJÍ VLASTNÍ

PŘIPOMÍNÁME: PŘED 4 LETY SE PÁRU NARODILA PATERČATA: JAK DNES VYPADAJÍ DĚTI