Vzala jsem všechny dárky a odešla z domu rodičů. Poté jsem s nimi úplně přestala komunikovat

Jsem nejstarší ze 4 dětí v rodině. Jak už to v takových rodinách bývá, starala jsem se o své mladší sourozence, připravovala jim jídlo a pomáhala s úkoly. Rodiče na mě neměli čas. Pouze mi diktovali, jak žít, koho milovat, co dělat a tak dále. Často jsem plakala vyčerpáním a otec mě za to bil.

Samozřejmě jsem neměla žádné přátele, protože jsem prostě neměla čas se s nimi kamarádit, hrát si a chodit na procházky. Doufala jsem, že nastoupím na vysokou školu v jiném městě. Ale rodiče rozhodli za mě. Nařídili mi, abych šla na kuchařskou školu, abych připravovala jídlo pro celou rodinu. Souběžně se studiem jsem získala práci v restauraci jako pomocná kuchařka.

Otec mě nutil krást jídlo odtud, a když jsem odmítala, bil mě. Vždycky mi bral plat a moje matka nebyla proti. Jednoho dne, když jsem dostala plat, nastoupila jsem do prvního vlaku bez věcí, bez ničeho, jen s pasem a doklady.

Chtěla jsem utéct z tohoto pekla, ve kterém jsem se narodila a vyrostla. Dostala jsem se do malého městečka. Zde jsem našla bydlení za symbolickou částku. Bydlela jsem s milou babičkou, která nechtěla brát peníze, ale požádala mě, abych jí pomáhala s domácností a s nákupy, a nebylo to pro mě těžké. Během měsíce jsem si našla práci v místní restauraci. Zpočátku jsem myla nádobí, ale pak si všimli mého talentu a začala jsem pracovat jako kuchařka.

Po roce života v tomto městě jsem potkala svého budoucího manžela Ondřeje. Byl to skromný, ale velmi cílevědomý chlapík. Za celou tu dobu se moji rodiče ani jednou nepokusili mě zkontaktovat.

Brzy se nám narodil syn. Tehdy jsem svým rodičům ještě víc nerozuměla. Neměli rodičovský instinkt? Ani mě nepovažovali za člověka? Ondřej o mně věděl všechno. Jednou jsme s ním strávili celou noc v kuchyni. Mluvili jsme o mých rodičích. Manžel mě přesvědčil, abych se s nimi setkala.

O dva dny později jsem koupila dárky pro všechny a celá naše rodina jela do mého rodného města. Když jsem se ocitla před domem svých rodičů, roztřásla se mi kolena, ale Ondřej byl se mnou a sloužil jako jakási pochodeň v mých obavách z minulosti.

Vešli jsme do domu. Rodiče nevěnovali pozornost ani manželovi, ani synovi. Začali na mě křičet, že jsem tak špatná a s ničím jim nepomáhám. Uviděla jsem jednoho z bratrů, jak spí na židli. Od sousedů jsem se dozvěděla, že moji bratři pijí a sestra vede nemravný život. Vzala jsem všechny dárky a zamířila k východu. Snažila jsem se neposlouchat, co mi rodiče říkali. Po tomto incidentu jsme už nekomunikovali.

PSALI JSME: RODIČE MNOU CELÝ ŽIVOT POHRDALI A VŠECHNO DÁVALI MÉMU BRATROVI: KDYŽ ZAČALY PROBLÉMY, NAJEDNOU SI VZPOMNĚLI, ŽE MAJÍ DCERU

PŘIPOMÍNÁME: OTEC A BRATRANCI NA MĚ KŘIČELI, ABYCH PODEPSALA PLNOU MOC K PRODEJI BYTU, KTERÝ JSEM DOSTALA OD BABIČKY