Vesnický kocour přinesl osamělým starým lidem malou labuť: Příběh o tom, jak ji staří lidé přijali do rodiny

Tento dojemný příběh opět dokazuje, jak srdeční a soucitní dokáží naši malí bratři být. Většina z nás by se od nich měla co to naučit.

V jedné odlehlé vesnici žil pár starých lidí. Babička Klára a dědeček Emil milovali svého zrzavého kníratého mazlíčka. Kocour jménem Ocásek byl plnohodnotným členem rodiny již 15 let. Často chodil sám na dlouhé procházky, ale vždy se vrátil. Kocourek byl dobrý rybář a rád chodil s dědečkem na ryby.

Jednoho dne se Ocáskovi udělalo trochu špatně a byl nějak pomalý a podrážděný. A místo aby ležel na pohovce, šel se procházet. Prošel den, dva a kocour se neobjevil. Babička se začala bát o svého mazlíčka a šla se zeptat sousedů, možná ho někdo viděl. Jedna dívka řekla, že na břehu jezera spatřila Ocáska. Babička šla tedy k rybníku, ale svého mazlíčka tam nenašla. Uplynulo několik dní, staří lidé toužili po svému zrzavém miláčkovi a neustále vyhlíželi z okna, jestli se jejich mazlíček neobjeví, ale nikdy nepřišel. Starý muž a babička zcela ztratili naději, že se jejich kocourek někdy vrátí.

Jednou brzy ráno se ale za dveřmi ozvalo mňoukání. Dědeček se vrhl ke dveřím a uviděl vedle sebe sedět zrzavého kocoura a malého ptáka neznámého druhu. Babička přiběhla a vzala ptáka do rukou a viděla, že má poraněné křídlo. Pak jej odnesly k místnímu léčiteli, který ho prohlédl a řekl, že se jedná o mládě labutě. Lékař dal babičce mast a řekl, jak často ji má aplikovat.

A tak se malá labuť usadila v domě starých lidí. Udělali pro ní hezkýy domeček z krabice a kocourek do něj často lezl, objímal svého huňatého kamaráda a společně s ním usínal. A mládě se zobákem zabořilo do teplého břicha svého zachránce.

Na jaře mládě znatelně povyrostlo a stala se z něj půvabná labuť. Dědeček jej odvedl k jezeru, postavil mu domek z prken a každý den mu nosil jídlo. Kocour se stále držel v blízkosti svého přítele, jako by ho hlídal. A pak labuť zmizela. Byla pryč téměř týden a babička s dědečkem si mysleli, že odešla navždy. Po několika dnech se však labuť objevila, ale ne sama. Spolu s ní tam byl i její krásný přítel. Nyní začali žít společně na břehu jezera a vytvořili si útulné hnízdo. Po nějaké době se jim narodila mláďata a kočka začala chodit „na návštěvu“ častěji.

Když se ochladilo, vydávali se labutě na teplejší místa. Kočka je smutně vyprovázela na jejich dlouhé cestě a byla ráda, že se s nimi na jaře znovu setká.

PSALI JSME: PROČ JE LEPŠÍ NEMÍT KOČKU V MĚSTSKÉM BYTĚ

PŘIPOMÍNÁME: ŽENA NAŠLA NA ULICI KOTĚ, KTERÉ SE NARODILO BEZ ZADNÍCH TLAPEK: ZA 5 LET SE ZVÍŘE ZMĚNILO K NEPOZNÁNÍ