V hloubi duše jsem si po celých 33 let myslela, že všichni pejskaři jsou tak trochu blázni

Jak můžeš dát lízat svou tvář psovi, který stále čichá odpadky a olizuje si „nádobíčko“?!

Všichni ty psy drbou, hladí a líbají, asi je tam i hmyz, jedním slovem fuj! Jak můžeš vážně mluvit se psem?! Opravdu!? Co to hulíš?! Opravdu jsi zrušil dovolenou, protože tvému pejskovi přišlo zle?

Ve skutečnosti jsem psa vůbec nechtěla. Jsem příznivcem čistoty. Ženy v domácnosti přede mnou utíkají jako před ohněm, protože vidím každé smítko prachu, nebo hrudku špíny. A tady já + pes = uklízečka?!? Rovnice, kterou nelze vyřešit!

Každopádně jsem psa opravdu nechtěla. Chtěla jsem pouze povzbudit svého syna. Který hraje hokej, mluví anglicky, má samé jedničky a je obecně pozitivní člověk.

Žádný bratr, žádná sestra, žádná babička, pomyslela jsem si. Samozřejmě, že pro mě je to strašná nepříjemnost, téměř katastrofa, myslela jsem na to každý den, ale můj syn žádá o psa 5 let.

Manžel neřekl, že by byl pes nežádoucí, ale jasně uvedl: „Účastním se toho pouze v kruté zimě nebo podle libosti, nepočítejte s více!“ No, alespoň v krutých mrazech, pomyslela jsem si. „Já bych moc chtěl psa,“ řekl můj syn, „ale mám školu, angličtinu, hokej, a taky rád jezdím na skateboardu, chci jezdit na snowboardu, a mám kamarády, a sáma mě učíš, že přátelství vyžaduje náklady, takže jsem určitě připraven, ale hokej, škola, kamarádství…. mimochodem, co kdybych nemusel jít do školy? Prosím! …pak bude určitě dost času na všechno!“.

Dítěti je třeba vštípit zodpovědnost, rozhodla jsem se, a znovu jsem si pomyslela: „Musíme mít psa“. Trvalo nám dlouho, usilovně a vyčerpávající hledání, ale po zhlédnutí videa s naším štěňátkem jsme hned věděli, že to je to pravé. NAŠE ŠTĚŇÁTKO. A když jsme ho uviděli, nebylo pochyb.

Samozřejmě, že láska nepřišla hned první den. Stála před našimi dveřmi a čekala, až přijde její čas, a pokukovala, jestli může dovnitř, nebo ne. Nakonec se ale ukázalo, že je to chytré štěně.

Pak začne malé milování. Otráví se poté, co snědl něco nepovoleného na zahradě (jak jsem to mohla nečekat?!), a vy u něj budete sedět celou noc, i když ráno musíte do práce, a houpat ho v náručí jako miminko, uklízet zvratky svýma pěstěnýma rukama a myslet jen na to, aby se ON cítil lépe. Pak se dozvíte něco nového. Že láska se nemusí nutně týkat vás, muže, syna. Dozvíte se, že láska může být i jiného řádu.

Takže přijdete domů z práce ve tři ráno, váš syn bude spát, protože je dítě, váš manžel bude spát, protože je velmi unavený, a vy nebudete spát. Přijdete do domu a on přijde k tobě, celý šťastný tě obskakuje a olízne tě, a celý svět nestačí, tady je to štěstí – matka je doma – „Čekala jsem na tebe tak dlouho …!“.

A nic za to nechce, pomyslíte si. Psa krmí většinou táta a syn s ním chodí na procházky a hraje si a on na tebe čeká ještě ve tři ráno. Ležíš na podložce, na teniskách, pištíš radostí, když otevřeš dveře…

Nebo se například velmi rozzlobíte, pohádáte se s někým po telefonu a pak si půjdete naštvaně zakouřit a on k vám přijde na balkon, lehne si vám na nohy a otře se o svůj teplý kožíšek a vy si budete myslet, že všechno není tak špatné.

Jednoho nepříliš vydařeného dne budeš opravdu unavená, budeš ve dvě ráno vařit guláš pro rodinu a on bude sedět v kuchyni s tebou. Vezmete ho k sobě domů a on se za pět minut vrátí, nic neřekne, jen si lehne vedle vás a olízne vám nohu. Jako by naznačoval: „Jsi vzhůru a já jsem s tebou.“ A ty si pomyslíš: „Jak moc tě mám ráda, můj malý, ale tak velký pejsku, moje sluníčko, můj drahý příteli“. Přichází láska a s ní i strach, že uděláte něco špatně nebo že neuděláte správnou věc… protože je to váš první pes.

PSALI JSME: BĚŽEL AŽ DO NEMOCNICE: MUŽ MUSEL BÝT HOSPITALIZOVÁN SANITKOU, ALE PSOVI JET NEBYLO POVOLENO A VĚRNÝ PŘÍTEL SE NEVZDAL

PŘIPOMÍNÁME: ALABAJ BYL STARÝ, CHLAPEC BYL JEŠTĚ VELMI MALÝ. ALE BYL ČAS SE ROZLOUČIT