Tomáš jezdil na chalupu každý víkend, vozil potraviny a dárky, hrál s dětmi a nechtěl nic víc dělat

Mám mladší sestru, Lenku. Je jí padesát sedm let. Lenka má dceru Mášu. Máša je vdaná, má dvě děti.

Lenka se svým manželem žijí na chalupě na vesnici a Máša se svým manželem žijí ve městě. Takže Lenka se mi neustále stěžuje na Tomáše, který nechce dělat nic na chalupu. Říká, že pracují s manželem a Tomáš jen leží a odpočívá.

– Je to mladý a naprosto zdravý chlap. A my s Milošem s naším tlakem, bolavými zády a koleny makáme na zahradě v takovém vedru! Je to prostě hrozné!

Máša je už pět let vdaná. S Tomášem žijí velmi dobře. Starší dceří jsou už tři roky a mladší holčičce je teprve rok a půl.

Tomáš hodně pracuje: musí živit rodinu i platit hypotéku za byt. Aby bylo dostatek peněz, Tomáš neustále chodí po práci na brigády, a proto je velmi unavený.

V létě je v bytě velmi horko, venku se dvěma malými dětmi je také velmi těžké chodit na procházky. Lenku proto nabídla dcerám a vnoučatům, aby u nich v létě bydleli na chalupě. A švagr k nim měl jezdit na víkend: vozit potraviny a trávit čas s dětmi a manželkou.

Tak to udělali. Děti a Máša se cítí naprosto báječně na zahraj velmi dobré v zemi: a chodit tam, kde je čerstvá zelenina a ovoce.

Valera jezdil každý víkend, vozil potraviny a dárky. A pak si hrál s dětmi a nic jiného dělat nechtěl. Mé sestře se to moc nelíbilo:

– Proč nám nepomáháš? Vždyť se snažíme pro tvoje děti!

– Jsem unavený z pracovního týdne. Pracoval jsem celý týden. Vůbec jsem si neodpočinul. Můžu si aspoň o víkendu trochu odpočinout? – snaží se bránit Tomáš.

– Nemám rád práci na zahradě. Stýskalo se mi po mé manželce a dětech. A přijel jsem sem, abych s nimi trávil čas, ne makal na zahradě.

Když Tomáš odjíždí, Lenka začne nadávat své dceří za to, že má tak špatného manžela, protože vůbec nechce pomáhat na zahradě.

Máša neví, co má dělat. Vrátila by se do města ale chápe, že dětem je na chalupě pohodlněji.

Kdo má pravdu? Tomáš, který pracuje celý týden a chce si o víkendu alespoň trochu odpočinout? Nebo Lenku, která požaduje, aby jí zeť pomohl? A co s tím vším má dělat Máša?

PSALI JSME: „MŮŽETE HO POSLAT KAMKOLI. UŽ NEMÁM SÍLU,“ ZE VŠECH SIL KŘIČELA MATKA

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBUZNÍ MĚ NAZVALI SOBECKOU, PROTOŽE JSEM PRO SEBE POPRVÉ NĚCO UDĚLALA