Stydím se za své děti a nevím, co mám dělat

Mám dvě děti, syna s dcerou. Jsou již dospělé a mají vlastni rodiny. S manželem jsme pro ně ničeho nelitovali, investovali jsme do výchovy spoustu času i peněz. Oba mají byt, nakoupené na naše úspory, oba mají slušné vzdělání. Nikdy jsme ani neodmítla, když bylo potřeba hlídat děti.

A teď jsem sama. Manžel zemřel před pěti lety. Jsem v důchodu, ale peněz mi nestačí skoro na nic. Šetřím každou korunu, děti o situaci vědí, ale pomoc od nich už nečekám.

Stydím se to říct, ale jednou jsem je požádala, aby mi pomáhali platit aspoň komunální služby, vždyť byt ve kterém žiju stejně zdědí, ale děti jen řekly, že sami nemají peníze.

Peníze jim však stačí na drahé dovolené, a každý má v rodině dvě auta. Dojíždět do práce veřejnou dopravou nechtějí, ale cesty autem vyjdou na slušnou částku. Kdyby měli potíže s rozpočtem, jezdili by pracovním autobusem jako všichni jejich kolegové.

Dívám se na dceru — každý měsíc se chlubí novými věcmi. Svým dětem na kapesné dávají tolik, že můj důchod je jen malou částkou.

A syn se vůbec manželkou přikrývá, říká, že ona vede rodinný rozpočet, má vše rozdělené a moje potíže ji nezajímají.

Nerozumím jim, protože jsem jim dala dobrý příklad. Se sestrou jsme se snažily podporovat rodiče všem. Přitom rodiče si u nás se ani nestěžovali, jen jsme pro ně chtěly udělat něco jako poděkování za jejich péči.

Ani nevím, jak ostatní přežívají na těch mikro-důchodech. Šetřím, jak umím. Když manžel byl naživu bylo to o něco snažší, jeho důchod byl velký. Ale neodkládali jsme peníze, všechno jsme předávali dětem. A teď potřebuji já a oni nevidí a neslyší.

Neslušně se chovají a stydím se za ně, ale přesvědčovat nebudu. Bojím se, že se to začnou znovu vymlouvat. A co dělat, také nevím.

PSALI JSME: MAREK ZTRACENÝ DOSTAL AŽ TŘI SLAVÍKY: ZNÁMÝ ZPĚVÁK PROMLUVIL, JAK OSLAVIL SVOU VÝHRU

PŘIPOMÍNÁME: STYLISTÉ PROMĚNILI K NEPOZNÁNÍ ŽENU, OD NÍŽ ODEŠEL MANŽEL ZA MLADOU