Starší muž chtěl ochránit chodce a udělal dobrý skutek: Je pravda, že úřady za tento čin mu udělily pokutu

Laurie Phillips, 78letý obyvatel Christchurch ve Velké Británii, jednoho dne obdržel předvolání na policejní stanici k výslechu. Co mohl neškodný stařík udělat pro společnost?

Policisté provedli celé vyšetřování, aby důchodce označili za zločince a dali mu pokutu za to, že na silnici namaloval bílé pruhy.

Laurie opakovaně psal stížnosti na místní radu, že on a jeho manželka Estelle, žena se speciálními potřebami, se každodenně potýkají s neschopností přejít silnici. Na ulici, kterou musí přecházet starší manželé, není zaveden přechod pro chodce.

Podle důchodce denně po úseku silnice, která je u jejich domu, projede přes pět tisíc aut, kvůli čemuž není možné přecházet přes ulici. Laurie oni jednou nedostal odpověď na své stížnosti, a tak se rozhodl vše udělat sám.

V pěti hodin ráno důchodce a další dva jeho kamarády malovali „zebru“ a doufali, že se nyní nebudou moci bát projíždějících aut. Bílé pruhy vydržely na přechodu přesně čtyři dny. Ale to byly pro manžele krásné 4 dny. Auta se s úctou chovala k chodcům a pokaždé je díky „kreativitě“ důchodce a jeho přátel nechala přejít na druhou stranu ulice.

Po několika dnech ale přijela policie a vše vymazala. Pan Phillips byl obviněn z nezákonné činnosti a dostal pokutu za „zločinnou škodu“ ve výši 130 liber (skoro 4 tisíce Kč). Muž prý utratil za barvy a štětce dalších 100 liber (skoro 3 tisíce Kč).

Ve svých dopisech jsem upozornil, že si nakreslím „zebru“, pokud se nic neudělá. Nikdy mi nikdo neposlal odpověď, která by říkala, že je to zakázané.“

Podle britského zákona o rovnosti z roku 2010 místní úřady musí především zohlednit zájmy lidí se speciálními potřebami. Navíc by měli sami, bez zásahu cizích osob, vytvářet podmínky pro jejich pohodlný život.

„Nakreslil jsem zebru sám a fungovalo to. Na silnici to bylo mnohem bezpečnější. Sousedé mi děkovali a říkali, že jsem to udělal správně.“

Navíc Laurie tvrdí, že všechny tyto kontroly, vyšetřování a výslechy způsobily stres pro něj a jeho ženu. Říká, že by se mohl samozřejmě obrátit na soud, ale to nestojí za to.

„Jediná věc, která mě zajímá, je instalace trvalého přechodu pro chodce, takže moji sousedé, já a moje žena jsme si byli jisti, že nás auto nesrazí.“

Důchodce podal petici, která požaduje zřídit přechod pro chodce na správném místě a podepsalo ji sto lidí.

PSALI JSME: MUŽ NAŠEL VE SKLEPĚ KRABIČKU Z ROKU 1903 A SKONČIL MU PAK KLIDNÝ ŽIVOT. LIDÉ JSOU SI JISTI: OTEVÍRAT STAROU KRABIČKU NEBYLO BEZPEČNÉ

PŘIPOMÍNÁME: ŽENU UŽ NĚJAKOU DOBU RUŠIL V NOCI NEOBVYKLÝ HLUK: NĚKDO HRÁL NA KLAVÍRU A ZPÍVAL. KDYŽ SE ROZHODLA ZJISTIT, KDO TO BYL, SESTOUPILA DO PRVNÍHO PATRA A NAŠLA SVÉHO DALMATINA