Slepého psa přivedli do devítipatrového domu, přivázali ho provazem v horním patře a hodili vedle něj tašku s jeho věcmi: Jak vše dopadlo

Jen si představte: obyčejný vícepodlažní dům. Lidé se téměř neznají, není obvyklé, aby se teď se sousedy přátelili.

V horním patře sedí úplně sám nějaký pes. Plemene Chow-Chow, zlaté barvy a vypadá jako medvídek. Přivázán za schody lanem, aby neutekl, taška vedle něj leží.

Co si lidé mohou pomyslet? První myšlenka, že asi něco hlídá. Druha, že majitel skoro přijde a vyzvedne odtud svého mazlíčka.

A pes sedí celý den, už kňučí, vždyť musí jít ven. Ale kdo by risknul přistoupit k neznámému velkému psovi?

Nakonec si lide uvědomili, že se něco děje. Jeden muž odereš všechny sousedy a ptal se, zda kdo nechal psa na schodech?

A pes všem ukazoval: odkopli mě. Posadil se, upustil od hanby čenich, tak hořce mu bylo. Chtěl pít, na toaletu a měl hlad za celý den osamotě.

Sousedé zavolali dobrovolníky, dobře že ho nevyhodili ze vchodu. Předali ho záchrancům s taškou a tam jsou mísy! No jasně, pán se nevrátí. Ukázalo se, že pes neslyší nic, a s očima má také vážné problémy.

Vzala chudáka na dočasné bydlení k sobě dívka a také veterináře ho prohlédli. Operovali uši i oči. Se zrakem se to moc nezlepšilo, ale sluch se psovi vrátil.

Po takové noční můře dobrovolníci vybíravě hledali pro chow-chow rodinu, vždyť on i tak zažil dost zrady za svůj život. Člověk musí být velmi laskavý, s velkým srdcem.

Našla se pro něj paní, mladá láskyplná dívka. Zahřála psovi srdce, naučila ho radovat se ze života. A staré misky vyhodila. Nepotřebují oni takové vzpomínky!

PSALI JSME: POŠŤAČKA ZACHYTILA KOČKU, KTERÁ ZOUFALE CHRÁNÍ DŮM: VYTRVALOSTÍ A VĚRNOSTÍ ZVÍŘETE BY ZÁVIDĚL I HLÍDACÍ PES

PŘIPOMÍNÁME: PES ŠTĚKAL NA SVÉHO MAJITELE, DOKUD HO NEPŘINUTIL JÍT DO LESA