S bratrem přivážíme matce peníze a jídlo z města, vždy jí pomáháme. Mladší sestra to všechno vezme a jede domů. Už jsem z toho unavená a řekla jsem jí to

Mám mladšího bratra a sestru. Naše matka nejvíce miluje moji mladší sestru Ivanku. Má velmi složitou povahu, vybrala si stejného manžela.

Ivanka vždy navštěvovala naši matku sama. Stěžovala si jí, že její manžel má neustále nějaké stížnosti a že se mu nelíbí všechno, přestože vydělává málo. Ona se stará o děti, je velmi zaneprázdněná a nemá na nic čas.

Ivanka to řekne, matka pláče a dává jí všechno, co má doma: zeleninu ze zahrady, mléko, sýr, zakysanou smetanu, sklenice džemu a peníze, které ušetřila z důchodu. S bratrem jsme se snažili Ivance rozumět, protože ať je jakákoli, je to naše sestra. Uplynulo však mnoho let, její děti vyrostly a v jejím životě se nic nezměnilo.

S bratrem přivážíme matce jídlo z města a dáváme peníze, vždy jí pomáháme na zahradě a s domácími pracemi. A Ivanka jen přijede, postěžuje si matce na manžela, vezme si jídlo a peníze a vrací se domů. A to se nyní děje každý týden. Už jsem z toho unavená.

Jednou jsem řekla Ivance: „Když je tvůj manžel tak špatný, nehodný tebe, a ty nejsi šťastná, tak proč s ním pořád žiješ? Vaše děti jsou již dospělé, rozveď se s ním a žij sama. A přestaň brát peníze od mámy. Má jen důchod. Ona ti dává všechno, dokonce i to, co jí přivážíme: klobásy, sýry, ryby. Dokonce i peníze. Jak dlouho to může trvat?“

Můj bratr mě v tom podporoval. Varovali jsme ji, že pokud něco vezme matce, už nebudeme její rodina. Vymyslela však něco jiného: přestěhovala se k matce. Řekla, že opustila manžela, jak jsme radili. Vrátila se tedy do svého domu.

Jsem v šoku. Koneckonců, byt, kde žila se svým manželem, patří mně a mému bratrovi. Teta nám ho odkázala, když se Ivanka ještě nenarodila. Před svatbou jsem bydlela v tom bytě. Pak můj bratr žil, dokud nedokončil stavbu svého domu.

Poté se tam Ivanka usadila se svým manželem. Ivanka se rozhodla rozvést a nechat byt dětem, protože jsou dospělé a nechtějí s ní žít na vesnici. Nabídla matce, aby prodala dům na vesnici a koupila byt ve městě.

Rozhodli jsme se okamžitě jednat a odvezli Ivanku zpět k rodině. Cestou jsme jí ale podrobně vysvětlili, že prodáme náš byt a nebudou mít kde bydlet. Navíc jsme ji varovali, abychom ji už u matky neviděli. Z takové sobecké dcery je více škody než užitku. Nebudeme prodávat dům matky, dokud bude naživu.

Moji sestru jsme dlouho neviděli, asi všemu porozuměla. Příbuzní však mého bratra a mě odsuzují a matka se na nás urazila. Ale myslím, že jsme udělali všechno správně.

PSALI JSME: PO SOUDU DAL SYN VĚCI SVÉ MATKY NA CHODBU A ŘEKL: „HLEDEJ DŮM JINDE“

PŘIPOMÍNÁME: JE MI LÍTO, ŽE JSEM DAROVALA SYNOVI NA SVATBU BYT