Proč moje sestra skrývá dobrý šampon od své dcery: V koupelně jsou jenom levné věci

Když jsme byli se sestrou malí, matka nám koupila samostatný šampon. Vzala jsem něco lepšího s balzámem a schovala jsem to ve svém pokoji. A v koupelně vystavovala litr nejlevnejší „Kopřivky“.

Já i Alena jsme měli dlouhé vlasy. Po „Kopřivě“ jsme se nemohli rozčesat, stáli jsme čtyřicet minut u zrcadla, česali pramen po prameni. Naše vlasy vypadaly jako sláma. A bylo nám zakázáno ostříhat si vlasy pod heslem: hřívka je hlavní ozdobou dívky.

K dvanácti letem dostala moje sestra sadu dětské kosmetiky: rtěnku, zrcadlo, šampon. Nepamatuju si, co tam ještě bylo. Faktem ale je, že tento šampon z daru byl odebrán a skryt. Alena tolik plakala…

Chtěla jsem si ním umýt vlasy. Neřeknu to sestře, ale svědili mě ruce. A jednoho dne jsem se rozhodla: když moje matka nebyla doma, nalila jsem do sklenice majonézy její lahodný šampon a umyla si vlasy. Nebe a země.

Nebyl žádným zvláštním, lékařským ani profesionálním. Nejobyčejnější, který se nyní prodávají za padesát korun za láhev.

Poznala jsem, že moje matka cítila příjemnou vůni z vlasů. Dostala jsem bitku – za krádež. Rozmazaná sopli, jsem se zeptala: proč tak? Proč jí je líto dobrého šampónu?

„Budete používat hodně a rychle skončí, budu muset utratit znovu,“ řekla moje matka.

Podle mého současného názoru je to jako koupit maso, no děti krmit klobásy. Koneckonců, maso je dražší, děti ho rychle sní, budou muset znovu maso kupovat. Pak jsem se rozhodla postarat se o sebe sama – předala jsem lahve, koupila šampon. Moje matka v té době příznivě přikývla: dobrá práce. Chtěla jsem… udělala jsem to.

Alena i já jsme vyrostli. Ne, nemáme fetiš na péči o vlasy a všechny police v koupelně nejsou ucpané lahvemi a plechovkami. I když používám opravdu dobré produkty, ne masový trh.

Ale Alena, matka dvanáctileté dcery, se chová přesně jako naše matka.

V koupelně bytu sestry jsou dva šampony: láhev pánského a jednoho s levnou láhví – obvykle v takovém balení člověk najde různé majonézy, kečup,… Měkká věc s víkem. A Alena drží svůj kvalitní šampon dál – přesně jako máma.

Když jsem o tom slyšel, byl jsem překvapen: moje neteř je také dlouhosrstá. A pamatuje si Alena? Jak jsme byli zraněni, když naše matka vyšla z koupelny a zanechala za sebou příjemný oblak vůně? Dala jsem neteři sadu na vlasy. Vzali jí ho. Stejně jako naše matka jednou vzala Aleně šampónu z dárku.

Mluvit se sestrou je naprosto zbytečné: nevidí na tom nic špatného. Byli jsme tak vychováni, že to tak vytahuje. Vyrostli jsme a její dcera vyroste. Šampony nejsou hlavní věc. A pokud naše matka upřímně řekla, že jí je to líto, sestra se skrývá v údajně vznešených impulsech: učí svoji dceru skromnosti a nezávislosti na reklamě.

Soběstačnost – vzpomínka na mě: jak jsem já sama vydělala mě a Aleně na šampon, předajem lahví. Ale Alena sama nic neudělala! A když jsem jí volala se mnou, řekla: „Fuj, jsou špinavé!“ Sama mám dceru. Ale taky před ní nebudu muset nic skrývat. Jsem špatný rodič? Nechci být chamtivá krysa a řídit své milované dítě do práce.

PSALI JSME: ŽÍT SVŮJ ŽIVOT: MOJE MAMINKA SE NASTĚHOVALA KE MNĚ A NEUSTÁLE MLUVÍ MI DO VŠEHO

PŘIPOMÍNÁME: „KDYŽ JE NAVŠTĚVUJE JEHO MATKA, V RODINĚ ZAČÍNAJÍ HÁDKY“: TCHYNI NEVADÍ TO, ŽE ZPŮSOBUJE PROBLÉMY