Příliš malé na to, aby odešlo na jiný svět: Plačící kotě však nebylo snadno zachránit, protože se vyhýbalo lidem

Viktorie si za celý svůj život nepamatovala tak chladné léto. I na malou procházku se skupinou přátel si vzala teplou podzimní bundu. Je zázrak, že se mladí lidé vůbec vydali na procházku.

Zázrak a štěstí, protože děvčata uslyšela pískot malého kotěte a spěchala jej hledat. Možná si to jen představovali? Prohledali všechny keře, nahlédli do všech děr. Nakonec však kotě našli v díře poblíž řeky. Schovával se v této díře před chladem, ale přesto se třáslo: v mokré trávě bylo promočené od hlavy až k patě. Žalostně pištělo, hlas mělo ochraptělý, jako by jeho matka už dlouho nepřišla.

„A možná tady ani nemá matku?“ Vika najednou začala přemýšlet. Dívka se natáhla pro bezbranné zvíře, zabalila jej do teplé bundy a odnesla ho domů. Cestou si chtěla skočit pro kočičí žrádlo do obchodu, který byl po cestě. Ale jakmile se rozptýlila, rozehřátý drobek se vyřítil ven a spěchal zpět směrem k rybníku.

Dívky se nechtěly vzdát tak snadno. Vydali se pro malého šibala a Viktorie za ním musela bosky dupat podél řeky. Ledové vody si nevšímala: kotě se bálo ještě víc. Dlouho prohledávali okolí, už se začalo stmívat. Malého stále nemohli najít.

Vika je ale vytrvalá osoba, takže se rozhodla kotě zachránit, takže budiž. Ne nadarmo je význam jména Viktorie vítězství. Své malé kotě našla až druhý den, když dravé mládě začalo znovu pištět. Každou chvíli utíkalo pryč, dokonce i kolemjdoucí byli překvapeni. Několik hodin a odřené ruce v kopřivách byly cenou za záchranu toho malého hloupounkého zvířete.

Vika nakonec malého uprchlíka chytila a odvedla jej domů. Kotě bylo roztomilé, ale hubené.

„Jen oči a srst,“ řekla máma. Viktorie reagovala: „Neboj se, ona se vykrmí, je teď ještě moc vyplašená a tvrdohlavá“.

PSALI JSME: PES SPADL DO ŘEKY A SÁM SE NEMOHL DOSTAT NA BŘEH: KDYŽ HO MUŽ ZACHRAŇOVAL, UVIDĚL POD VODOU NĚCO ZVLÁŠTNÍHO

PŘIPOMÍNÁME: JAK SE POTÁPĚČ SÁM DOSTAL Z ÚST VELRYBY