Příběh ze života: „Terezo, hlídat děti já nebudu“. Po čase si tchyně rozmyslela, ale už bylo pozdě

Ze samého začátku vztah s tchyní nebyl dobrý. Pavel je její jediný syn, vychovala ho sama. Protože když bylo synovi devět let, utekl její manžel.

Nechtěla jsem se s tchyní vůbec hádat. Snažila jsem se s ní navázat kontakt. A naštěstí po roce a půl jsme už měli normální vztah, s ní jsme se slušně bavili, což mě velmi těšilo.

Tehdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Tchyně, jakmile se dozvěděla o tom, okamžitě mi prohlásila:

– Terezo, hlídat děti já nebudu. Se mnou ani nepočítej. Pomáhat budu, dávat dárky taky, ale hlídat – v žádném případě.

Vůbec mě to netrápilo, vždyť jsem sama chtěla vychovávat dítě.

Bydleli jsme tehdy s manželem v mém jednopokojovém bytě. Ano, bylo tam málo místa a chtěli bychom větší bydlení. Ale zatím to bylo neskutečné. Mluvili jsme o hypotéce, ale to nepřipadalo v úvahu, vždyť jsem měla dítě v náručí. A manžel sám půjčku na bydlení nezvládne.

A tak tchyně vyhodili z práce, hned za námi přiběhla a řekla.

– Terezo, rozhodla jsem se. Jdi do práce, já budu hledat dítě. Budete mi platit jako chůvě, a tak si budete moct vzít hypotéku.

Tehdy jsem se málem zbláznila. Ona sama vše vyřešila… Samozřejmě jsem odpověděla, že nesouhlasím. Tchyně původně vnuka hlídat nechtěla, a za plán je připravena. Nakonec byl doma skandál. Manžel se mnou nemluví, tchyně taky. Ukázalo se, že jsem sobecká, protože chci sama sedět s dítětem na mateřské.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MARNĚ JSEM SI VZALA ROZVEDENÉHO MUŽE. TEĎ TOHO VELMI LITUJI“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: ŽIJEME SPOLU, JAKO SOUSEDÉ. SNAD KAŽDÉHO TAKOVÝ ŽIVOT OMRZÍ