Příběh ze života: „Přišel den propuštění z nemocnice. S manželem jsem ani nemluvila a on nechápal, co se mi děje“

Je mi už 60 let, ale v mé lékařské kartě je jen pár záznamů. Prakticky všechny jsou z důvodu těhotenství a porodu.

Nebudu si stěžovat na medicínu jako celek, ale někteří pracovníci porodnice si opravdu vybrali špatnou profesi.

Stalo se to dávno, tehdy jsem se stala maminkou už počtvrté. Byla jsem propuštěn domu až za pět dní po porodu. Za tu dobu jsem byla tak ponížena a uražena zdravotníky, že jsem se nemohla vzpamatovat.

Hned po porodu můj syn začal mít problémy s očima, tekl mu hnis. Tehdy ještě děti nesměly zůstat v pokojích s matkou, nosily se jen na krmení. Kvůli těm očím jsem ho dostal jako poslední. Když jsem se zeptala sestřičky proč, křičela na celé oddělení:

– Protože vaše dítě je nemocné a ostatní děti jsou zdravé. Nehodlám po něm stokrát umývat ruce.

– Proč je nemocný?

– Oh, nech toho. Takové oči mají jen ti, jejichž matky mají pohlavní choroby.

Po těch slovech jsem se chtěla propadnou pod zem. Bála jsem se i mluvit se sousedkami, abych je náhodou nevyděsila.

Nemohla jsem si najít místo. Myslela jsem, že mě manžel nakazil, protože je to můj jediný muž. V tu chvíli jsem ho prostě nenáviděla, chtěla jsem co nejdříve jet domu s dítětem a rozvést se.

A tady je den propuštění z nemocníce. Zeptala jsem se, jak se mám léčit a co mám dělat. Nikdo mi nic neřekl. S manželem jsem ani nemluvila a on nechápal, co se mi děje. Doma vypukl opravdový skandál: on vinil mě a já jeho. Rozhodli jsme se počkat na testy a rozvést se.

Ale nebyla tam žádná pohlavní nemoc, dělali jsme testy na několika soukromých klinikách. A z porodnice mi nikdo nevolal. Kvůli takto nezodpovědným lékařům by se mohla rozpadnout rodina.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NECHCI PRONAJMOUT BYT SVÝM ZNÁMÝM“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „TCHÝNĚ PŘEMLOUVÁ, ABYCHOM SI KOUPILI TŘÍPOKOJOVÝ BYT A ŽILI VŠICHNI SPOLU, ALE JÁ JSEM PROTI“