„Položil jsem syna na hruď své manželky, aby naposledy pocítil svou matku“

Tamaru jsem potkal ve vlaku, oba jsme se vraceli z dovolené. Celou cestu jsme si povídali a ani jsme si nevšimli, jak jsme dorazili do našeho města.

Postupem času jsme spolu začali chodit, uvědomil jsem si, že to je moje žena. Požádal jsem Tamaru o ruku a ona s radostí souhlasila.

Vzali jsme se. Po několika měsících Tamara otěhotněla. Byli jsme nejšťastnější novomanželé. Fotografoval jsem svou ženu každý měsíc těhotenství, abych později udělal koláž z fotek a ukazoval ji svým dětem a vnoučatům.

Nemohli jsme se dočkat, kdy našeho syna vezmeme do náručí.

Ale přišel tento den. Byl jsem v kuchyni, když jsem slyšel křik Tamary:

„Začalo to … Zdá se, že rodím … Zavolej sanitku“

Zavolal jsem sanitku. Zatímco jsme čekali, rozhodli jsme se pořídit poslední fotografii, abychom dokončili koláž. Fotografoval jsem Tamaru a přijeli zdravotníci.

Tamara byla převezena do porodnice s porodními bolestmi. Šel jsem s nimi.

Těhotenství manželky probíhalo dobře.

Náš syn se narodil úplně zdravý, ale Tamara se najednou cítila špatně.

„Nyní bojujeme o její život, ale nemohu vám nic slíbit … Musíte být připraven na jakýkoli výsledek,“ řekl mi lékař.

Nemohl jsem uvěřit svým uším … Polykal jsem slzy … A já jsem neustále šeptal jednu otázku: „Proč teď … Proč ona …“

Abych se nějak uklidnil, začal jsem si prohlížet fotografie mé ženy v telefonu. Podíval jsem se blíže na poslední fotografii, která byla pořízena před odchodem do porodnice. Tamara měla kolem hlavy skutečnou svatozář. Okamžitě jsem to vzal jako dobré znamení.

V tu chvíli jsem uslyšel, jak lékaři na porodním sále zpanikařili. Nechápal jsem, co se děje.

Najednou se zastavili.

Srdce se mi sevřelo, nemohl jsem dýchat. Nechtěl jsem to vidět. Otočil jsem se a posadil se na židli. Najednou vyšel lékař a přinesl mi našeho syna.

„To je váš syn. Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, ale vaše žena zemřela …“

Objal jsem svého syna a nevěřil, že se mi to stalo.

„Můžete se rozloučit s manželkou.“

Vešel jsem do sálu se synem v náručí. Přistoupil ke své ženě a jen vzlykal a objímal našeho syna.

„Jak jsi nás mohla opustit … Náš syn a já tě potřebujeme,“ zakřičel jsem a objal svou ženu … A položil jsem syna na hruď své manželky, aby naposledy pocítil svou matku.

Syn zakřičel. Bál jsem se, protože toto je moje první dítě. Vzal jsem syna do náruče a všiml jsem si, že moje žena začala dýchat.

„Ona dýchá … dýchá, slyšíte?“ křičel jsem.

Lékaři byli v šoku, jak je to vůbec možné. Vyhodili mě ze sálu.

Opět jsem seděl a díval se na tu poslední fotku, kde má moje žena nad hlavou svatozář. Modlil jsem se a věřil.

Lékař vyšel a zmateně se na mě podíval:

„Víte, v mé praxi je to poprvé. To je nějaký zázrak, který nemohu přesně vysvětlit. Vaše žena teď spí. Ona je v pořádku.“

O měsíc později se Tamara úplně vzpamatovala. A po 2 letech jsme měli ještě dvě dcery.

PSALI JSME: TOTO MALÉ ZÁZRAČNÉ MIMINKO UMÍ VTIPNĚ VYSLOVIT SLOVO „MÁMA“: VIDEO, KTERÉ ROZHODNĚ STOJÍ ZA TO VIDĚT

PŘIPOMÍNÁME: NARODILA SE S HMOTNOSTÍ JEN 453 GRAMŮ: NEDONOŠENÁ HOLČIČKA JAKO ZÁZRAKEM PŘEŽILA A JEJICH FOTKA S BRATREM JE SYMBOLEM VÍTĚZSTVÍ