„Osud tě potrestá“: Věta, kterou řekla porodní asistentka, se pro ni stala prorockou

Novorozenci plakali, křičeli a tento malý chlapeček tiše vzlykal, jako by si uvědomil, že nikdo ho nepotřebuje.

Přísná porodní asistentka, paní Zdena, kterou se báli pacientky a mladé sestry, se na malého chlapečka usmívala. Pak si vzala chlapečka a odhodlaně zamířila do pokoje, kde byla Zorka.

– Podívej se na svého syna! – řekla paní Zdena. Zorka se dívala z okna, ani hlavu neotočila. – Osud tě potrestá. Budeš toho litovat. Jak můžeš takového anděla odmítnout? Nejsi vdaná, tak co na tom? Nechat dítě na holičkách?

Zorce byla fuk, co říká paní Zdena. Rodila mimo domov. Nikdo se to nedozví. Zítra ji propustí. Překročí práh nemocnice a zapomene na otravnou porodní asistentku a miminko. Opět bude krásná a svobodná. Porod její postavu nezkazil.

Otěhotněla ona od svého milovaného, který se jmenoval Tomáš. Seznámili se náhodně v kavárně pro studenty. On nespěchal seznamovat Zorku s rodiči a ani nechtěl jen se seznámit s rodiči dívky. Rád ale navštěvoval svou milovanou v bytě, který ona pronajímala. Za nějakou dobu Zorka řekla milovanému, že je těhotna, ten ale neměl z takové noviny radost. A prostě zmizel.

Po propuštění z porodnici, Zorka pokračovala ve studiu a žila si svůj život. Později se vdala za bývalého učitele Aleše, který se do ní zamiloval, když jí poprvé viděl na své přednášce. Narodila se jím dcera. Na odmítnutého syna si nevzpomínala. Nenáviděla to dítě spolu s Tomášem.

Zorka dobře vychovala dceru. A když Natalia oznámila záměr jít na univerzitu do nedalekého regionálního centra, protestovala. Manželovi se nápad líbil. Najal pro dceru lektory, vozil je na zkoušky. Dcera se stala studentkou.

Ve čtvrtém ročníku se Natalia zamilovala. Svatoslav pracoval v bance. Řekla rodičům, že je chce seznámit se svým budoucím snoubencem. V sobotu se Zorka s Alešem připravovali na seznámení. Po poledni zazvonil zvonek u dveří.

– Jsme doma, – jako první překročil práh Natalia. – Seznamte se se Svatoslavem.

Zorka neměla slov: do jejího domu vešel … Tomáš. Sotva to zvládla, a hned si vzpomněl na slova porodní asistentky paní Zdeny: „Osud tě potrestá.“

– Mami, tati, chci vám něco říct. Svatoslav je adoptivní syn. Maminka ho hned po porodu nechala v porodnici. To je hrozná, bezcitná žena. Adoptovala ho skvělá rodina. Už se s ním znám, a velmi se jím líbím. Rodiče jsou na Svatoslava hrdí a věří, že se jednou stane důležitým bankéřem, – žertovala Natalia. – Tati, otevři šampaňské.

– Mami, jsi s námi?

Nevěděla, jak se ke svému hříchu přiznat. Dcera má Svatoslava ráda, tak jí to nikdy neodpustí. A manžel to asi neodpustí. Aleš rozlil šampaňské.

– No, tak za vás mladé a zamilované! – zvedl pohár Aleš. Natalia políbila Svatoslava do tváře. Zorka se chytla za srdce … V sanitce zašeptala Natalií:

– Nevdávej se za něj … on …

– Nesmí mluvit, – zasáhla do rozhovoru lékařka.

– Bratr … bratr … – šeptala Zorka.

– Vaše máma může říkat nesmysly. Ještě že už jsme dojeli.

Natalia, Aleš a Svatoslav čekali na chodbě. Nakonec lékař oznámil: krize pominula. A zeptal se:

– Kdo z vás je bratr?

– Žena nemá bratra, – řekl Alexey.

– Máma v sanitce vzpomínala na nějakého bratra.

– Až se pacientka probere, zeptejte se jí osobně, – řekla lékařka unaveně. – Teď běžte domů. Už je po půlnoci…

PSALI JSME: CHCI, ABY JSI JI VZAL K SOBĚ, JE TO TVOJE DCERA: DOKÁŽEŠ Z NÍ VYCHOVAT DOBRÉHO ČLOVĚKA

PŘIPOMÍNÁME: EVI, AHOJ, PROČ NEKRMÍŠ BABIČKU, ZEPTALA SE SOUSEDKA, KDYŽ ŽENU POTKALA V OBCHODĚ