On je talentovaný a pracovitý kluk, dělá pro mě hodně a já si toho nevážím: Taková slova mi řekla matka mého bývalého

Před dvěma měsíci jsem začala společně bydlet s klukem. Pracovali jsme v té době oba, ale teď on sedí bez práce. Říkal mi, že něco aktivně hledá.

Pořád mi vyprávěl příběhy, jako by chodil na pohovory, ale nic vhodného nenašel. A proč? O platech lžou, podmínky jsou hrozné, kolektiv je divný a šéf je blbec.

Poslouchala jsem ty řeči ne moc pozorně. Spíš mě zajímaly výsledky. Všechny náklady teď byly jen na mě. Ráda bych podpořila svou spřízněnou duši, ale ten chlap byl každý měsíc více drzý.

Nejen, že jsem pracovala, ale dělala jsem i domácí úkoly. Ten chlap seděl celý den doma a nemohl dát ani věci do pračky. Když jsem mu o tom říkala, odpovídal vždy stejně:

– Jak to sedím doma? Chodím na pohovory! Myslíš, že je to snadné? I já jsem také unavený za celý den!

Tak to trvalo měsíce. Přicházela jsem z práce, uklízela, vařila, za všechno platila. A on pořád hledal práci.

O víkendu jsem se chtěla v klidu vyspat, ale on mi tu možnost nedával. Neustále někam tahal posedět nebo si dát kafe.

– Když spolu nebudeme trávit čas, zhasne jiskra! Náš vztah se zhorší a rozejdeme se. Mám o nás strach!

Do restaurace jsme chodili také za moje peníze. Ten chlap si vždy objednal velké porce nebo největší pizzu a mě radil „sledovat postavu“ a jíst saláty. Prý se o mě bojí.

Čas plynul. Dosud jsem pracovala sama. Ten chlap byl stále v „aktivním hledání“ ideální práce. Rozhodla jsem se to vzít do svých rukou. Zeptala jsem se u kamarádů, jestli by mi poradili nějakou práci. Nasbírala jsem pět čísel na různá pracovní místa. Donutila jsem ho, aby přede mnou zavolal a domluvil se na pohovorech.

Upřímně, doufala jsem v výsledek. Znovu přišel s ničím a začal mi vyprávět ty samé historky. A za několik dní on dostal nápad. Rozhodl se podnikat. Bude prodávat oblečení přes sociální sítě. Požádal mě o peníze na první nákup. Dala jsem mu 8000 korun.

Samozřejmě jsem mu řekla, že tyto peníze mi bude muset vrátit. On pokýval hlavou a začal rozvíjet své „podnikání“.

Strávil další dva měsíce bez výdělku. Za tu dobu se věci prodalo na sotva 1500 korun. Všechno on utratil za tenisky. Nevrátil mi ani korunu.

Rozhodla jsem se, že si s ním promluvím.

– Kdy půjdeš do práce? – začala jsem hned, jak jsem vešla do domu.

– Lásko, už jsi doma! Chodil jsem na tři pohovory, ale tak… – přerušila jsem ho.

– Hvězdy byly ve špatné poloze? Sluníčko špatně svítilo? Něco v nebi padalo a ty jsi to vzal jako znamení osudu? Všichni jsou špatní a vy jsi zlatíčko? Jaké další výmluvy budou?

Byla naštvaná jako čert.

Úsměv z jeho tváře rychle zmizel. Myslím, že konečně pochopil, jak moc mě jeho kecy unavuji.

– No, dělám svou firmu! Nechci pracovat na někoho. Nebudu obyčejný zaměstnanec! Jsem hoden víc! Přesněji my… Zasloužíme si víc, – řekl on.

Ale já jsem toho už měla plné pecky.

– Sluníčko moje, jestli nenajdeš práci za týden, půjdeš spát na ulici, je ti to jasné?

On se lekl a já šla spokojena spát. Myslela jsem, že se to konečně změní. Řeknu to dopředu – NE.

Každé ráno, jako obvykle, jsem šla do práce a můj „MILÁČEK“ slíbil, že půjde hned na čtyři pohovory. Když jsem se vrátila večer domů, viděla jsem starší ženu u nás doma. Pomáhala mu balit věci. Takový cirkus jsem viděla poprvé.

Jakmile mě žena uviděla, začala křičet. Ukázalo se, že je to maminka smutného podnikatele. Křičela, jaký to je talentovaný a pracovitý kluk. Dělá pro mě hodně a já si toho nevážím.

Vyhnala jsem je z domu a šla si dát čaj. Je dobře, že tento „talentovaný a křehký“ chlapeček opustil můj život.

PSALI JSME: VETERINÁŘ VYTVOŘIL ÚTULEK NA ZÁCHRANU ŽIVOTŮ DIVOKÝCH ZVÍŘAT

PŘIPOMÍNÁME: POHLED NA OPUŠTĚNOU KOČKU BYL BOLESTNÝ: ALE STALA SE TAK KRÁSNOU