„Nikoho si brát nebudeme,“ řekla žena svým dcerám: Ale pak ona uviděla jedno zvíře, a vše se změnilo

„Ani se nepokoušejte mě přesvědčit, abychom si vzali domu další zvíře. Už máme doma dva psy a dvě kočky.“ Tato slova řekla Seana Solbergová svým dcerám, které ji přemluvily, aby přišla do útulku a podívala se na zvířata.

Když vstoupila do útulku, Seana si hned všimla neobvyklého kocoura: chyběly mu uši a polovina ocasu.

Oscar se do útulku dostal před téměř dvěma lety. Našel ho místní dobrovolník a rozhodl se mu pomoci, protože bez zásahu lidí by prostě nepřežil. Měl vážnou infekci na zádech, rakovinu kůže na uších a rozdrcený ocas. Záda veterináři ošetřili a uši a ocas museli amputovat.

Oskarův vzhled byl důvodem, proč si ho nikdo nechtěl vzít. Prostě se lidem nelíbil, zvlášť když chodili s dětmi.
Ale všichni dobrovolníci útulku věděli, že za neobvyklým vzhledem se skrývá neuvěřitelně laskavá a jemná duše.

„Bude vás objímat tlapkami a vždy položí hlavu na krk nebo na rameno. Tak může sedět na vašich rukou hodiny.“

Seana Solbergová s dcerami vešla do seznamovací místnosti a dobrovolníci jim přinesli Oscara. Když žena vzala kocoura do náruče, nemohla se ubránit, a hned od první vteřiny se do něj zamilovala.

„Čím více nám dobrovolníci vyprávěli o Oscaru, tím více jsem se do něj zamilovala.“

Po pár dnech Seana s dětmi se vrátila do útulku, aby vyřídila všechny potřebné dokumenty k adopci Oscara.

„Když jsme tam znovu vstoupili, byli jsme informováni, že Oscar má nádory v plicích, které nelze operovat. Nechtěla jsem ustoupit od svého rozhodnutí. Bylo mi velmi smutno, když jsem si myslela, že takový nádherný kocour stráví poslední rok svého života v útulku.“

Seana to probrala s dcerami. Záleželo jí na jejich názoru. Naštěstí ji podpořili.

Nyní Oscar žije v novém domě spolu s novou rodinou, stejně jako dvě kočky a psi. Oscar bez problémů našel se všemi společnou řeč.

PSALI JSME: KOCOUR BĚŽEL KAŽDÝ DEN PO ULICI S JÍDLEM V ZUBECH A PAK ZMIZEL: CO SE STALO

PŘIPOMÍNÁME: DOJEMNÝ PŘÍBĚH ZÁCHRANY KOČKY GISELLE A JEJÍHO KOTĚTE PRUNO: JAK VŠE DOPADLO