„Neťukej mi na záda“: Cestování dětí a podrážděných lidí

Zatímco maminky bombardují fóra dotazy, co si vzít s sebou do lékárničky a zda bude kočárek povolen v kabině, ostatní turisté se připravují na nervózní lety vedle nich. Od jisté doby je to jen pohroma.

Jestliže se nejprve někdo snažil nespokojené spolucestující zahanbit tím, že děti je třeba milovat, nyní se leteckým společnostem nabízí, že vypustí téměř samostatná letadla, aby oddělily jedny od druhých.

Užijte si let!

Přesně v době, kdy se stalo módou neuzavírat se před běžným životem i během toho jak se máte starat o dítě. Choďte do práce, pokračujte ve společenském životě, navštěvujte akce, včetně cestování, jak jen chcete. V jakémkoli věku dítěte. Naše maminky nežily tak rozmařilý život a neměly to v hlavě srovnané. Těžko si dovedu představit matku s dítětem v restauraci, například v 60. letech. Nebo ještě později. To by bylo považováno za blamáž a je v tom i jistá dávka zdravého rozumu.

Ačkoli by před tímto faktem každý utíkal, cesta na delší vzdálenost s dítětem je stresující jak pro dítě, tak pro rodiče. Abyste zajistili pohodlí všech, musíte se snažit. To je to, co mnozí nechtějí dělat. Když jedete na dovolenou, lidé se hned začnou uvolňovat.

A každý rád létá pohodlně. Nikdo není ochoten čekat třeba dvě hodiny letu v dětském pláči a zmatku, když za letenku zaplatíte takovou cenu. Cestující často kritizují i vzdálenost mezi sedadly, aby si člověk mohl uvolněně natáhnout nohy. A o jaké vzdálenosti mluvíme, když vzadu sedí pětileté dítě, které chce vidět, jak se sedačka otáčí dovnitř a ven. V mé paměti jsem neviděl nikoho, kdo by se v reakci na to usmíval.

Mateřská škola v pohybu

Kdysi jsem chtěla být zdvořilá. Když si vedle mě sedla žena s dítětem mladším jednoho roku, zadržela jsem dech. Brzy se však ukázalo, že to nestačí. Z rodiny se vyklubalo mnoho dětí! Pohodlně se usadili vpředu, vzadu i po všech stranách, rozložili si věci, povídali si, navíc si podávali lahvičky a dudlíky po řadách.

Zbývalo jen, abych byla adoptována. Upřímně řečeno, bylo to dost nepříjemné. Bez jakéhokoli „prosím“ jsem byla požádán, abych podržela jedno nebo druhé, a několikrát mě málem polili vařící vodou z termosky. To je skvělé! Neměla jsem kam jít, leda jsme tak mohla vyskočit z letadla.

Jindy jsem ve vlaku viděla následující scénku. Maminka čtyřleté holčičky ji cvičila přesně 26 hodin – poskakovali jsme po kolejích. Žena se zjevně snažila, aby dítě nerušilo ostatní. Ale co se z toho vyklubalo? V kočáře bylo neustále slyšet: „podíváme se do okna“, „a jdeme si kreslit“ – a 40 minut kreslení nahlas s výběrem všech barev tužek a druhů pejsků a kočiček, které malovali. Nevíte, co je horší.

A to nemluvím o dětech, které pláčou při startu, přistání a podobně. A jestliže dříve bylo v letadle jen jedno dítě, a to ne vždy, nyní tam jsou tři nebo pět. Navíc jejich šťastné sestřičky a bratříčci poskakují a piští v uličkách. Vyletí z kabiny do uličky přibližně stejnou rychlostí, jakou letíme.

Upozorňuji, že nejsem bezdětná. A zažili jsme i výlety s malým dítětem. Ale upřímně, nuceně. No, ani já nemám nervy na to, abych se na dovolené starala o kojence. Když jsem vstoupila do věku, ve kterém můžete na prstech a vysvětlit, a ve skutečnosti přísně nařídit „sedět tiše, nedotýkej se ničeho“. No, ve skutečnosti to nějak přečkáte bez barvení. Ale lidé si to nemyslí, dávají dítěti plný balíček vývojových aktivit, běh, který je pro rostoucí tělo nesmírně důležitý, a to je vše.

PSALI JSME: „CO JE TAK ZVLÁŠTNÍHO NA TOM VDÁVÁNÍ. CO JSEM TAM NEVIDĚLA“: ŘEKLA JEDNOU KAMARÁDKA, KTERÁ CHTĚLA ŽÍT JEN PRO SEBE

PŘIPOMÍNÁME: JSOU SI PODOBNÉ JAKO VEJCE VEJCI: IDENTICKÝM ČTYŘČATŮM JE JIŽ 14 LET