„Našli jsme miminko v metru, teď je to náš syn“: Jak se to stalo

Stalo se to kolem osmé hodiny večer 28. srpna 2000 v jedné ze stanic metra v New Yorku. Danny Stewart šel na večeři se svým partnerem Petem Mercuriem. Když Danny spěchal ze stanice, něco ho zaujalo.

„Všiml jsem si, že něco na podlaze přitisklo ke zdi, nejdřív jsem si myslel, že je to panenka,“ vzpomíná. Vyběhl zpět po schodech a uvědomil si, že „panenka“ je novorozeným chlapečkem zabaleným v tmavé mikině.

Danny těžko uvěřil svým očím. Muž zakřičel: „Zavolejte prosím policii,“ ale téměř všichni ho ignorovali. Muž tedy běžel po schodech k telefonnímu automatu a zavolal 911.

„Našel jsem dítě,“ vyhrkl. Poté ohlásil, kde je, a běžel zpět, aby zjistil, zda je dítě v pořádku. Zdálo se mu, že čeká věčně. Vytáhl z kapsy minci a běžel zpět k automatu, aby zavolal Peteovi. Muž spěchal z bytu na stanici metra.

„Vzpomínám si, že jsem mu řekl, když kolem projíždělo policejní auto: ‚Víš, budeš s tímto dítětem spojen po zbytek svého života. No, toto dítě se dozví o večeru, kdy bylo nalezeno, a možná bude chtít najít muže, který to udělal,'“ řekl Pete.

Následujícího dne Danny chtěl vědět, jak se dítě má, a šel do nemocnice, ale nemohl se dozvědět žádné zprávy. Danny a Pete se tedy vrátili do svého každodenního života. Ale brzy dostal Danny pozvání od dětské správy na soudní jednání, aby promluvil, jak dítě našel. Stalo se to v prosinci 2000.

Soudkyně se obrátila na Dannyho: „Pane Stewartu, chci vám o této situaci říci: v případech, kdy máme opuštěné dítě, chceme jej co nejdříve předat opatrovníkům k formální adopci. Chtěl byste toto dítě adoptovat?“

„Řekl jsem: ‚Ano, ale nemyslím si, že je to tak jednoduché,‘ a soudkyně se usmála a řekla: ‚Ve skutečnosti by to mohlo být.'“

„Nemyslel jsem na adopci, ale zároveň jsem si nemohl přestat myslet, že opravdu jsem cítil spojení, cítil jsem, že to byl to dar a jak říci „ne“ na takový dárek,“ říká Danny.

Když Danny opustil soudní síň, zavolal Peteovi, aby mu řekl zprávu.

„Moje první reakce byla: ‚Ne, nepotřebuješ to. Nechtěl jsem, aby se můj život změnil. Byl jsem šťastný, a to by mělo změnit všechno. Také jsem se na něj trochu naštval: ‚Jak jsi mohl říct ‚ano‘, aniž bych se poradil se mnou?'“ řekl Pete.

Tato situace téměř zničila jejich vztah. Danny však přesvědčil Petea, aby s ním navštívil dítě u jeho opatrovníků. Když Pete držel dítě v náručí, bylo pokryto „okamžitou vlnou tepla“.

„Dítě tak silně stisklo můj prst, jako by našel na něm bod, který mi právě otevřel srdce a v tu chvíli mi ukázal, že mohu být jedním z jeho rodičů, jedním z jeho otců,“ říká Pete.

Pete řekl rodině o plánech adopce a získal plnou podporu. „Řekl jsem, že ho pojmenujeme Kevin, a moje máma začala plakat, protože měla dítě, které zemřelo, než jsem se narodil, a to dítě se jmenovalo Kevin,“ řekl Pete.

V pátek 22. prosince v devět hodin ráno odvezli Danny a Pete Kevina domů, samozřejmě v metru.

„Sněžilo a den byl ještě magičtější,“ vzpomíná Danny.

Toho večera, když byli spolu jako rodina, měli příležitost uvědomit si všechno, co se stalo. Proces adopce nakonec byl dokončen 17. prosince 2002. Danny, Pete a Kevin brzy zahájili společný rodinný život.

Pete vytvořil obrázkovou knihu s příběhem o tom, jak byl Kevin nalezen, a když mu byly tři nebo čtyři roky, četl mu ji s Dannym každou noc před spaním.

„Byla to jeho oblíbená. Kevin si téměř rok neuvědomoval, že to byl jeho příběh. Ale když se to nakonec stalo, byl tak pyšný a nadšený, že knihu vzal s sebou do školy, aby ji všem ukázal,“ řekl Pete.

Když bylo Kevinovi 10 let, Danny a Pete se rozhodli vzít. Soudkyně Cooperová je oženila.

Kevinovi je nyní 20 let, studuje na vysoké škole matematiku a informatiku. Rád hraje frisbee, běžel mnoho maratonů a od 9 do 14 let studoval v Národním tanečním institutu. Pete říká, že když se chce Kevin něco naučit, prostě to dělá.

„Kevin byl vždy zdvořilé dítě. Je laskavý a empatický. Je pozorovatelem, nehledá pozornost. Je to docela uzavřený člověk, ale je také tichý vůdce,“ říká Pete.

Rodina ráda traví čas spolu.

„Můj život se stal mnohem bohatším a plnějším. Úplně změnil můj světonázor a vizi,“ říká Danny, kterému je nyní 55 let.

„Než můj syn vstoupil do mého života, netušil jsem, že existuje tak hluboká láska,“ říká 52letý Pete.

Pete napsal dětskou knihu o historii jejich rodiny s názvem Naše dítě z metra.

PSALI JSME: RODINA SI ADOPTOVALA MALÉHO CHLAPCE, PO ŠESTI LETECH JIM ZAVOLALI A POŽÁDALI JE, ABY SI ADOPTOVALI JEHO SESTRU

PŘIPOMÍNÁME: ÚSMĚV NEDONOŠENÉ HOLČIČKY DÁVÁ NADĚJI ŽENÁM, KTERÝM SE NARODÍ MIMINKO PŘEDČASNĚ: TATO FOTOGRAFIE SE STALA HITEM