„Náš vztah bude trvat rok a tři měsíce,“ řekl on v jednom ze setkání: Tak se to stalo

Káťa se probudila, ale okamžitě zavřela oči. Vzpomněla si, že se včera s Romanem dlouho se veselili. Oni pili šampaňské, ale hodně, příliš mnoho.

– Romčo! – pozvala ho Káťa. – Romči, přines mi vodu prosím…

Nikdo se však neozval. Ona vstala se podívat, kde je její milovaný a proč se neozývá.

V kuchyni nikdo nebyl. Bylo tam dokonce čisto, nezbyly ani lahve šampaňského. V koupelně také prázdno. Káťa se přiblížila k zrcadlu a všimla si, že v kelímku nebyl zubní kartáček Romana.

Vlastně v bytě nezbylo vůbec nic od Romana. Zmizel, jako by neexistoval. Káťa seděla na podlaze přímo v předsíni. Kocovinu doplnila závratí a pocitem, že se Káťa zbláznila. Nepříjemný pocit.

Za nějakou dobu se probrala, vrátila se do pokoje, zavolala kamarádce.

– Terko, promiň za takovou divnou otázku… pamatuješ si na Romana?

– Romču? Jo, dobrej chlap. A co s ním?

– A Roman zmizel…

Tereza se začala podrobně vyptávat. Co vlastně Káťa věděla o Romanovi?

To vše se stalo na konci 80. let, ještě žádné mobily a sociální sítě nebyly.

Káťa věděla, že Roman pochází z Kladna. Bydlel někde v pronajatém bytě, ale tam Káťa nikdy nebyla. Pokaždé se někde potkali, šli do kavárny, Roman byl vždy velkorysý, pak jeli ke Káťě domu. Kde pracoval, také nevěděla. Káťa vlastně nevěděla ani jeho příjmení.

– Hele, ty dáváš! – řekla jí Tereza. – Kolik jste spolu? Rok? Více?

– Rok a tři měsíce… – Káťa zmlkla a vzpomněla si.

Vzpomněla si. Stalo se to při jejich třetím setkání, Káťa už věděla, že se zamiluje. Seděli v kavárně, Roman říkal, že včera večer viděl skvělý film, ale Káťa ho přerušila: „Romčo, jak se ke mně chováš?“ Roman se zasmál: „Jsi super, jsi prostě nejlepší holka v Praze. Cítím se s tebou velmi dobře. Jen já vím, že náš vztah bude trvat přesně rok a tři měsíce.“

Káťa začala, a vzpomněla si, že včera bylo přesně rok a tří měsíce od jejích prvního setkání, kdy Roman sám přišel ke Káťě, zeptal se, jak se může dostat někam… A ještě ten večer se líbali ve studeném dvoře na ulici, a pili víno přímo z láhve.

Káťa dlouho plakala, usínala jen za úsvitu, dokonce začala pít sedativa. Naštěstí v jednadvacet let se u krásné dívky tragédie odehrála poměrně rychle. Ne, Káťa nezapomněla na Romana, milovala ho a uvědomila si, že to asi bude na celý život. Ale bylo třeba žít dál.

Káťa potkala Romana po dvaadvaceti letech. Právě v centru města, kde ona byla se svou sedmnáctiletou dcerou. Káťa chtěla manželovi zavolat a říct mu, že mu také něco koupila, co ho překvapí…

A pak ona uviděla Romana. Právě vystupoval z auta a s úsměvem se rozhlíželi po stranách.

– Romane! – vykřikla Káťa.

Když jí uviděl, ruce dál do stran jako pro objetí a řekl:

– Káťo! Nejlepší holka v Praze! Vůbec ses nezměnila.

Káťa poslala dceru do auta. Měla jen jednu otázku k němu.

– Proč rok a tři měsíce? Vysvětli to konečně!

– Velmi jednoduše. Vše jsem propočítal, a je to doba, období vztahu, kdy dívka ještě nemluví o manželství. Do té doby chci vztah ukončit.

– Jsi idiot? A varovat mě? Jak je to vůbec možné!

– Varoval jsem tě při jednom z prvních setkání.

– Myslela jsem, že je to vtip… a ty to tak děláš celý život?

– Ano, celý život. Všem jsem utekl. Někdy třeba i dříve. Svoboda je pro muže nejdůležitější.

– Ty jsi ale hajzl, Romane! A podvodník!

– Promiň, nebylo ti se mnou špatně?

– Dobře … velmi dobře. Strašně jsem tě milovala.…

– Tak jaké máš ke mě nároky? Byl jsem upřímný až do konce, ne?

PSALI JSME: PŘI RANNÍM BĚHU ZAČAL DÍVKU A JEJÍ PSA SLEDOVAT PODIVNÝ PES BEZ DOMOVA

PŘIPOMÍNÁME: „KOPIE JOLIE, TO NENÍ MUŽSKÁ KRÁSA“: JAK VYPADÁ BRATR ANGELINY JOLIE