Najednou začal všechen zdravotnický personál běhat a všem pacientům bylo řečeno, aby seděli v pokojích a nevycházeli, dokud to nebude dovoleno

Našemu synovi museli trhat mandle. Byl jsem s ním v nemocnici. Musel jsem spát v křeslech, ale myslel jsem, že zůstaneme 10 dní a půjdeme domů.

Přišel den operace, sestra píchla injekci. Syn seděl a představoval si, že si hraje na konzoli. Pomyslel jsem si, že mu k narozeninám dám konzoli.

O 15 minut později přišla sestra a vzala syna znovu s sebou. Další dvě děti pak odvedli na operační sál a syn se stále nevrátil.

Najednou začal všechen zdravotnický personál běhat a všem pacientům bylo řečeno, aby seděli v pokojích a nevycházeli, dokud to nebude dovoleno.

Tyto dvě děti se již vrátily z operace, ale můj syn tu ještě nebyl. Nechápal jsem, co se děje, pak přišla sestra a požádala mě, abych šel s ní k vedoucí oddělení.

Uvědomil jsem si, že se něco stalo mému Pavlíkovi, a zdálo se mi, že kancelář vedoucí je příliš daleko a že jdeme celou věčnost.

Vedoucí řekl, že synovi se při operaci zastavilo srdce, všechno je to kvůli předávkování anestezií, teď je vše v pořádku. Pavlík je na jednotce intenzivní péče.

Odvedli mě na jednotku intenzivní péče a on tam leží tak bezbranný. Myslel jsem si, že se zblázním. Doktoři řekli, že ho můžu brát na procházky v noci, když není slunce.

Spal jsem na jednotce intenzivní péče na podlaze, abych byl s ním, velmi jsem se bál, že ho ztratím.

Místo 10 dnů jsme v nemocnici strávili měsíc a půl. Pavlík strávil tři týdny na jednotce intenzivní péče.

Jaké to je štěstí, když vás dítě hladí po tváři, líbá, mluví … Po nemocnici jsem se na něj snažil nezlobit, nehádat se, pořád jsem se hodně bál, že ho ztratím.

Nyní je Pavel dospělý, má již děti, ale já se stále bojím, že ho ztratím a tento strach asi nikdy nezmizí.

PSALI JSME: PO MOZKOVÉ PŘÍHODĚ SYN NENAVŠTĚVUJE MATKU V NEMOCNICI. CO DĚLALA ŠPATNĚ

PŘIPOMÍNÁME: MLADÍK, JEHOŽ MOTORKA NAJELA NA KRAJNICI, KDE ŠLA ZDENA, BYL O DVA ROKY STARŠÍ NEŽ ONA. ZJISTILA TO UŽ V NEMOCNICI