Náhodou jsem se dozvěděla, na co tchýně brala peníze od mého manžela: tohle jí nemůžu odpustit

S manželem už dávno nejsme puberťáci a pro každého z nás je to už druhé manželství. Každý z nás měl svůj vlastní byt. Tyto byty byly malé, jednopokojové. Vše jsme probrali a rozhodli se je prodat, přidat peníze z úspor a koupit normální třípokojový byt, protože v plánu bylo narození dvou dětí.

Byty se prodaly rychle, koupili jsme si prostorný byt a teď se tam dělají opravy. Po dobu rekonstrukce nám tchyně nabídla bydlení v jejím bytě, protože ještě do poloviny října bydlí na chalupě a její byt je prázdný. Tato nabídka byla velmi vhod, protože peněz navíc jsme moc neměli.

Tchyně opravdu žije na chalupě, občas se přijela umýt, nakoupit jídlo, trochu si odpočinout. Nyní ale začala sezona sklizně. Tchyně naložená taškami každý druhý den jede domů, děla nakládanou zeleninu a ovoce, zlobí se, že nepomáháme, nevezmeme to všechno z chalupy domů a ona si to musí dělat sama.

Snažila jsem se vysvětlit, že nemáme vůbec čas. Jsme v práci zaneprázdněni až do večera, bereme ještě brigády, protože peněz potřebujeme hodně. O víkendu pak do bytu si něco kupujeme, pak znovu pracujeme. Konzervované potraviny nepotřebujeme. Udělali jsme pro sebe několik sklenic okurek a uvařili džem, který se nám líbí a to je vše. A všechny tyto průmyslové velikosti nás nezajímají.

Tchyně vyrábí polotovary i pro rodinu dcery, tam konzervace mají moc rádi, ale pomoc nikdo ani nenabídne. Přebytky tchyně prodává na trhu v zimě. Nedávno jsem ráno, když jsem šla do práce, slyšela rozhovor tchyně a manžela:

– Mami, já sám jsem zaplatil všechny účty, koupil jsem ti jídlo na chalupu. Jaké další peníze chceš?

– A takové peníze. Plat jsi dostal a matce nedal ani korunu. Byt jsi prodal a matce nedal ani korunu. Dluh vrátil a navíc nedal ani korunu. To není fér, synu! Vyděláváte dobře a matce můžete pomoci, jako to bylo dříve.

– Mami, máme teď velké výdaje a žádné peníze navíc. Vždyť vidíš sama jaké máme výdaje.

– Výdaje, synku, každý má.

– Kolik peněz potřebuješ a na co?

– Potřebuju pět tisíc.

– Na co? Aby jsi je dala znovu Aničce? Ať jde do práce.

– Neříkej sestře, jak má žít. Budeš mít děti, budeš jim velit.

– Mami, dávám ti peníze každý měsíc a ty je dáváš Aničce. Takhle ona nikdy nepůjde do práce. Nemám peníze a do konce roku nebudu mít. Řekni mi, co ti ještě koupit, a já to koupím, ale peníze už nedám.

– Ale to víš, že dáš! Příliš mnoho dostává tvoje manželka! Není toho pro ní moc?

Přišla jsem do kuchyně a tchyně hned zmlkla. Nastalo ticho, které přerušil manžel:

– Kdo z našich známých pronajímá byt? V nejbližších dnech jdeme bydlet jinam. Mami, a ty řekni Aničce, že moje peněženka je pro ni navždy zavřená.

– Co to říkáš, synku! Jaká peněženka? Jaké peníze? Jaký byt? Žijte si v klidu tady, a já dnes pojedu na chalupu. Cítím se tam dobře.

Večer tchyně odjela na chalupu a téměř týden je pryč. Zajímalo by mě, jestli má bratr povinnost starat se o svoji vdanou a zdravou sestru, která nepracuje a ani se nechystá, i když děti už dávno šly do školky?

PSALI JSME: “TCHYNĚ SI MYSLÍ, ŽE MOJE DÍTĚ NENÍ OD MÉHO MANŽELA“: JAK DOPADLA RODINA PO PODEZŘENÍ

PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ SI MĚ SPLETLA S CHOVNOU KLISNOU, CHTĚLA, ABYCH PRO NI PODSTOUPILA KOMPLETNÍ ZDRAVOTNÍ PROHLÍDKU