Moje babička mi dává svůj důchod, protože já a manželka nemáme peníze: A z čeho ještě můžeme žít

Na konci roku je zvykem udělat závěry a mohu s jistotou říci, že taková hrůza se v mém životě nikdy nestala.

Je to samozřejmě způsobeno hlavně pandemií koronaviru, kvůli které jsem musel zavřít podnik a tedy i ztratil svůj hlavní příjem. Finanční pomoc, kterou jsem dostal, stačila jen na měsíc.

Snažil jsem se zajistit doručení přes internet, ale to vyžaduje auto, které jsme prodali na začátku roku v naději, že si koupíme nové.

Nyní nemáme auto, práci, nemáme kde bydlet, protože pronájem bytu si dovolit nemůžeme. Manželka je na rodičovské dovolené s malým dítětem, takže nezbylo než se přestěhovat k babičce.

Snažil jsem se najít práci, ale ztratil jsem zvyk být podřízeným – nikam dlouho nezůstávám. Nyní pracuji jako strážce v soukromém domě za městem. Nízká mzda, ale týden práce/týden volno.

Ve volném čase pracuji jako nakladač na trhu. Ale peníze stále nestačí, syn je neustále nemocný, potřebuje léky, správnou výživu, vitamíny a to vše je velmi drahé.

Musíme tedy utrácet důchod mé babičky, který nám dává z laskavosti. Manželka samozřejmě dělá vše pro to, aby jí poděkovala – vaří, pere, uklízí, chodí nakupovat jídlo a léky.

Lze říci, že babička má pečovatelku, pomocnici a osobní kuchařku. Příbuzní nás odsuzují, že žijeme u babičky a také utrácíme její důchod. Ano, je to škoda, ale co jiného nám zbývá?

PSALI JSME: BABIČKA ODMÍTLA SEDĚT S VNUČKOU: „NEJSEM CHŮVA ANI SLUŽEBNÍK A NEVÍM, JAK TO SVÉ DCEŘI VYSVĚTLIT“

PŘIPOMÍNÁME: „TEĎ JE MI 23 A MÉ MATCE JE 38, TO ZNAMENÁ, ŽE MĚ PORODILA V 15 LETECH“: CHCI VÁM VYPRÁVĚT SVŮJ PŘÍBĚH