Manželův bratranec k nám přijel: I když důvod byl vážný, ale bylo by lepší, kdyby nepřijel

V sobotu přijel manželův bratranec na pohřeb strýce, ale ne z naší strany. Předem jsme se domluvili, že u nás muže přespat, abychom se nemuseli starat o nějaký hotel.

Přijeli oni ve třech se synem a manželkou už večer. Uvařila jsem večeři, maso a zeleninu jsem zapekla, několik salátu jsem udělala. Pak jsem všechny uložila do postele, ráno jsem připravila snídani: tvarohový koláč, sendviče, čaj, kávu.

Pak jsme jeli na pohřeb, z pohřbu jsme přivezli jen syna k nám a bratranec s manželkou jeli do města podívat se na památky. Přijeli kolem jedenácté hodiny v noci a brzy ráno odjeli k sobě domů.

A zda se, že je vše v pořádku. Ale! Přijeli k nám jen tak, ani dětem dobrůtky nepřivezli. Moje tchyně teď bydlí u nás a on o tom věděl. A to nic, že nám nic nepřivezl, tak ale tchyni by mohl přinést bonboniéru. Je to docela neslušné.

Kdybych já k ním takto přijela, udělala bych to zcela jinak.

Nejprve by s sebou přinesli alkohol a potraviny. Všem dětem a starým lidem bych koupila dort k čaji. Přemýšlela bych, co a komu koupit, jaké dárky.

Oni nejsou chudí, kdyby to tak bylo, tak bych se tady ani nerozčilovala. Bratranec k nám jezdí často, ale vždy k nám jede s prázdnýma rukama. Pořád nám vypráví, jak mnoho a různí ryby dokáže ulovit, ale nikdy nic nepřivezl. Ani jednu rybku.

Není mi škoda jídla, ale nějak to je nepříjemné. Děláme pro ně všechno, ale vypadá to, jako by nás využili a odjeli domu. Nebo možna to je dobra taktika… Ale tak bych se rozhodně nechovala.

PSALI JSME: „MAMI, PROČ NEVYPADÁM JAKO TÁTA“: ZEPTAL SE MALÝ JIŘÍ SVÉ MATKY

PŘIPOMÁNÁME: ZDA JE TŘEBA BRAT K SOBĚ DOMU VELMI STARÉ PŘÍBUZNÉ: JAK TO MŮŽE OVLIVNIT VZTAHY V RODINĚ