„Loď ztroskotala. Tomuto páru se podařilo dostat se k záchrannému člunu, ale k jejich hluboké lítosti bylo jen jedno místo. Manžel sám vlezl do člunu a nechal svou ženu zemřít uprostřed oceánu. A manželka mu zakřičela poslední větu ve svém životě,“ takto začala učitelka literatury svou první letošní lekci.
Zde byl její příběh přerušen.
„Co si myslíte? Jaká byla její poslední fráze?“ zeptala se žáky sedící před ní.
Většina studentů okamžitě promluvila: „Nenávidím tě!“, „Jak jsem byla slepá!“ a podobné věci.
Ale jeden chlapec celou dobu seděl a mlčel.
Potápějící se loď / Ilustrační foto / Zdroj: brainum.ru
„Co si myslíš?“ zeptala se ho učitelka.
„Myslím, že řekla: ‚Postarej se o naše dítě!'“
„Znáš tento příběh?“ byla učitelka překvapená.
„Ne, moje matka řekla totéž před smrtí mému otci,“ odpověděl žák.
Učitelka se otočila a doufala, že si nikdo nevšiml, že neměla daleko k slzám.
„Správně!“ odpověděla.
Potápějící se loď / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Loď se potopila. Muž se dostal domů a vychoval svou dceru sám. O mnoho let později, když otec již zemřel, dívka našla jeho deník, ve kterém si přečetla následující:
„Už když jsme jeli na výlet, byla jí určena hrozná diagnóza. Umírala a zbývalo jí málo času. Pane Bože! Přál bych si, abych se mohl utopit místo ní, ale pro blaho své dcery jsem nemohl. Mohl jsem jen ji nechat uprostřed oceánu.“
Třída mlčela.
Z očí dětí bylo jasné, že je tento příběh dojal k slzám a že si dnes poprvé uvědomily, že první dojem může klamat.
PSALI JSME: HODNÁ ODPOVĚĎ: PŘÍBĚH O WINSTONU CHURCHILLOVI, KTERÝ SI ZACHOVÁVAL DŮVTIP VE VŠECH SITUACÍCH
PŘIPOMÍNÁME: OSUD PSA JMÉNEM PALMA JE VELMI PODOBNÝ PŘÍBĚHU O HAČIKÓ
