„Mami, máš ještě jednoho syna, tak ať on pomáhá“

– Synku, moc se mi stýská, přijeďte na návštěvu. Skleník je třeba opravit, jinak sazenice nepřežijí. Vždyť vnuk tak moc má ráda čerstvou zeleninu. Tak co začínáš? Nemohla jsem Alešovi odmítnout! Oba jste moji synové! – ozval se ženský hlas v telefonu.

– Tak popros, aby to udělal on. Proč mi hned voláš? – Libor se velmi zlobil.

– Ale vždyť to vůbec neumí dělat. Táta by to udělal sám, ale záda ho bolí — pokračovala paní Nováková.

– Mami, řekl jsem ti všechno. Nemám čas o tom mluvit.

Libor zavěsil. Vždy pomáhal rodičům, ale tentokrát mu hrdost to nedovolila. Na obzoru se objevil mladší bratr Aleš. Několik let o sobě nedal vědět, nevolal rodičům a pak přijel, jako by se nic nestalo.

Před několika lety se přestěhoval do města a tam se setkal s nějakou dívkou. Rodiče jí právě darovali byt. Aleš využil šanci, on miloval všechno připravené. Dva roky spolu žili a pak se rozešli.

Proč? Myslím, že dívka si uvědomila, že s tímto lenochem vytvořit normální rodinu není možné. Bratr se vrátil do rodné vesnice a začal žít na úkor rodičů.

Libor žije odděleně a samostatně už 10 let. Oženil se, má syna. Nejprve si mladí manželé pronajali byt a pak si vzali hypotéku. Rodiče jim nepomohli, příležitost nebyla. Všechny úspory utratili za vybavení chaty, což staršího syna naštvalo.

Aleš hned řekl, že na chalupu jezdit nehodlá, takže pomoc od něj žádná nebyla. A Libor podpořil rodiče. Pomáhal jak penězi, tak i fyzicky. Strávili opravou několik let, aby tam vše bylo jak má být. A tehdy se mladší bratr rozhodl, že mít chatu je super.

Začal tam vozit kamarády a milenky. Libor se synem a manželkou tam nemohl přijet, vždy tam byl mladší bratr s kámoši. Rodiče na tom neviděli nic špatného. Říkali, ať se baví, když je mladý.

Přitom chalupářské práce Aleš nezajímaly, nedělal vůbec nic. Dál dokazoval, že nic dělat nehodlá. Ale Libor strávil celý víkend a svátky s lopatou. Líbilo se mu tam, protože viděl výsledek své práce. Syn Libora také rád jezdil na chalupu koupat se v jezeře, jíst bobule a hrát si s babičkou.

Liborova trpělivost ale letos skončila. Chtěl vyhodit všechny kamarády mladšího bratra, ale rodiče se postavili na obranu. Tak Libor mávnul na to rukou, odjel a už se na chatě neobjevil.

Už je to měsíc, ale Libor je stále uražen. Máma občas volá a přemlouvá, ale on se nenechá přemluvit. Řekl, že přijede až ve chvíli, kdy Aleš přestane vozit kamarády na chalupu a začne alespoň trochu pomáhat.

PSALI JSME: MĚLA VELKOU CHUŤ K JÍDLU, ALE NEHNULA ANI PRSTEM A ODMÍTALA I VAŘIT. PŘESTAL VOLAT, CO BY DĚLAL

PŘIPOMÍNÁME: VZALA JSEM SVOU MATKU Z VESNICE DO MĚSTA. BYDLELY JSME MĚSÍC V JEDNOM BYTĚ A ONA SE VRÁTILA. TEĎ SI VŠICHNI MYSLÍ, ŽE JSEM ŠPATNÁ DCERA