Máma nebo manželka. Tohoto rozhodnutí budu litovat celý svůj život

Jako dítě jsem ztratil otce, on nás opustil a moje matka si mě vybrala místo toho, aby začala nový život. Byla stále mladá a krásná, ale už se nikdy nevdala.

Matka tvrdě pracovala, byla cukrářkou. Maminka mě obvykle sledovala, jak jím, a teprve poté, co jsem se najedl, po mně dojídala. Její láska byla tak silná, že nahradila mi celý svět. Otce jsem nepotřeboval. Moje dětství bylo šťastné. Pak se u ní v prstech rukou vyvinula artritida a už nemohla pracovat.

Tehdy jsem dokončoval školu a pracoval na částečný úvazek v místním obchodě. Kupoval jsem jídlo, léky pro matku a vždy jsem se ji snažil potěšit dobrou zprávou. Studoval jsem dobře a po absolvování školy nastoupil na univerzitu. S mámou jsme se přestěhovali do velkého města.

Život se začal postupně zlepšovat, studoval jsem a pracoval na částečný úvazek v kavárnách. Bylo dost peněz na jídlo, výdaje a další radosti v životě. Žili jsme v pokoji na koleji.

Všechno bylo skvělé, dokud jsem nepotkal Lenku, dívku z inteligentní rodiny. Nevím, jestli to byla moje první láska nebo ničitelka mého osudu? Začal jsem s ní chodit a brzy se nabídla, abychom začali žít spolu. Její rodiče byli proti našemu vztahu, takže jsme mohli žít jen v mém pokoji. Lenka neznala moji matku a já jsem styděl ji představovat vzdělané violoncellistce.

Bylo to špatné, ale musel si promluvit s matkou. Řekl jsem jí, že chci, aby se moje přítelkyně nastěhovala ke mně, a ona se odstěhovala. Matka řekla, že se vrátí do našeho městečka a bude žít u sousedky. V očích mé matky jsem si všiml bolesti, kterou nemohla skrýt. Udělal jsem velmi špatně, ale chtěl jsem, aby odejela co nejrychleji. Pak jsem šel spát.

Ráno mě matka nevzbudila. Byl jsem zvyklý na to, že mě matka budila každý den před snídaní. Otevřel jsem oči a uvědomil si, že máma odešla a nevrátí se. Nechala na stole vzkaz:

„Synu, nedělej si o mě starosti, budu v pořádku. Ani jsem si nevšimla, jak jsi vyspěl a zmužněl. Vím, že se za mě stydíš, rozumím ti. Řekni své přítelkyni, že nemáš matku, tak mě nemusíš představovat. Přeji ti štěstí a lásku. Buď šťastný, nikdy neopakuj můj osud. Pokud budeš někdy potřebovat pomoc nebo se něco stane, zkontaktuj sousedku. Budu tam.“

Z toho jsem měl oči plné slz a cítil se hrozně. Věděl jsem, že zůstala na ulici bez domova, bez peněz a nemocná. Co se ale stalo, to nelze vrátit zpět a Lenka byla připravena se ke mně nastěhovat. Brzy jsme se s ní vzali. Po tom jsem se mámu nepokoušel hledat.

Po narození dcery jsem si uvědomil, co to je být rodičem. Řekl jsem Lence všechno o matce a o tom, co jsem udělal. Lena byla proti mému hledání mámy, ale já jsem ji neposlouchal. Po několika týdnech hledání se mi ji podařilo najít. Ukázalo se, že sousedka zemřela okamžitě poté, co jsme se přestěhovali, a matka u ní nemohla žít. Nikdo z sousedů ji neviděl.

Ze smutku jsem šel k řece, kde mě matka naučila plavat, poblíž byl strom, kde jsme s ní nainstalovali ptačí budku. Našel jsem v ní zmačkaný a starý dopis, okamžitě jsem si uvědomil, že byl od mé matky. Napsala:

„Synu, pokud čteš tento dopis, tak mě potřebuješ a hledal jsi mě. Doufám, že se máš dobře a hledáš mě, abys se ujistil, že jsem v pořádku. Nedělej si o mě starosti, bydlím v domově duchodců dvě ulice od tvé univerzity. Viděla jsem tě často, byl jsi šťastný a nechtěla jsem tě obtěžovat.“

Spěchal jsem tam. V domově seniorů mi řekli, že mou matku v zimě našli na ulici, kde žebrala. Z toho, co jsem slyšel, mi vlasy vstaly na hlavě. Po tolika letech jsem doufal, že mi to matka odpustí, a když jsem otevřel dveře jejího pokoje, byl jsem překvapen. Zestárla, byla oblečená v rozervaných šatech a nevěnovala nám ani pozornost.

„Mami, to jsem já“

Slzy mi nedovolily vyslovit vše, co jsem měl ve své duši. Rozplakal jsem jí na klíně a nemohl zvednout oči. Ona plakala a hladila mě po hlavě.

„Synu, našel jsi mě. Čekala jsem na tebe, čekala a věřila, že mě najdeš“

„Mami, pojďme domů“

„Nemám domov“

„Máš domov, mami. A máš vnučku“

Objali jsme se a znovu se rozplakali. Jeli jsme k nám domů.

Lenka se ani nepřivítala s mou matkou a začala křičet a vyhánět ji z domu. Řekla, že ji nechce vidět v našem bytě. Byl jsem velmi naštvaný a řekl Lence, že chci se rozvést.

Nevšiml jsem si, jak moje matka odešla z bytu. Vyšel jsem ven a uviděl dav lidí a poškozené auto. Vedle něj ležela máma.

To je můj trest a musím s ním žít. Žádná láska na světě nemůže nahradit matčinu lásku. Nikdo tě nikdy nebude milovat víc než tvoje matka. Já jsem byl nejšťastnější člověk, protože jsem měl příležitost nazývat tak úžasného člověka Mámou. S pocitem viny a bolesti žiji den co den. Nepotřebuji nic a nikoho, svého rozhodnutí budu litovat celý život.

PSALI JSME: LITOVAL JSEM, ŽE JSEM USLYŠEL, O ČEM MANŽELKA MLUVÍ PO TELEFONU

PŘIPOMÍNÁME: MOJE MANŽELKA JE KATEGORICKY PROTI TOMU, ABYCH FINANČNĚ POMÁHAL SVÉ MATCE