Lepší vůbec bez prarodičů, než mít takové

Když jsem si brala Andreje, věděla jsem, že je z bohaté rodiny. Ne, nemyslete na mě špatně, vdávala jsem se z lásky. Neseděli jsme u jeho rodičů na krku a hned po svatbě jsme se přestěhovali do pronajatého bytu. Pracovali jsme a odkládali každou korunu, protože jsme snili o vlastním bydlení.

Jeho rodiče viděli, jak bojujeme s chudobou, ale nic neudělali. Roky plynuly a my jsme se nedokázali přiblížit svému cíli. Proto jsme ani nechtěli rodit děti, báli jsme se, že to nezvládneme finančně.

Jednoho dne se manželovi rodiče opět zeptali, kdy se dočkají vnoučata. Řekla jsem narovinu, že si nejdřív musím koupit byt. Ale můj náznak nikdo nepochopil, tchyně se jen ušklíbla.

A o měsíc později jsem na testu viděla dva pruhy. Dělat potrat by bylo hloupé. Rozhodla jsem se obrátit přímo na tchyni a požádat o peníze na první splátku. Před tím jsme jim radostně oznámili zprávu, protože jsme si mysleli, že alespoň trochu změknou.

Ano, měli radost, ale ani neměli v úmyslu nám pomoci. Tchyně se změnila v tvář a řekla, že takovou částku nemají. Já vím, že lže. Tchán se chystá vyměnit auto, dost drahé auto si chce koupit. Je to normální?

Hned jsem manželovi řekla, že jeho rodiče k dítěti nepustím. Nebude mít prarodiče. Ukázalo se, že auto je důležitější a vnuka klidně nechají bydlet v pronajatém bytě. Nepotřebuji tak chamtivé příbuzné.

Brzy budu rodit. Doufala jsem, že to tchýně rozmyslí. Ale bohužel. Ani nevolají, protože se na mě urazili.

Doufám, že se nám jednou podaří vzít hypotéku. Zvládneme to i bez příbuzných. Manžel říká, že jsem příliš kategorická, ale podle mě dělám správnou věc. Nechtějí dát peníze, tak neuvidí vnuka.

PSALI JSME: NA CO JE POTŘEBA FOTIT SPORÁK PŘED ODJEZDEM NA DOVOLENOU

PŘIPOMÍNÁME: SVOU DCERU JSEM NEPUSTILA K MOŘI SE ŠVAGROVOU. A UDĚLALA JSEM SPRÁVNOU VĚC