Koupil jsem tchýni chalupu a ona ji darovala svému synovi

Artur s příbuznými manželky měl vždy dobrý vztah. Pro manželku Irenu a syna Jaroslava nic nelitoval, dělal drahé dárky, staral se, aby měli všechno nejlepší.

A protože byli s manželkou celý den v práci, péči o vnuka převzala tchyně pani Věra. Vyzvedávala ho ze školy, odváděla na sekce a dělala s ním domácí úkoly.

Za takovou péči o syna byl Arthur velmi vděčný tchýni. A i paní Věra měla velmi ráda zetě, protože takovou úctu neviděla ani od svého syna. Kromě dcery (jeho manželky) měla tchyně i syna Lukáše.

A pak nějak paní Věra začala mluvit o tom, že by bylo dobré mít dům v obci, aby v létě Jaroslav mohl si odpočívat na přírodě. Dlouho si přála mít malý domek daleko od města, i když chápala, že zatímco vnuk studuje, nemůže tam trvale bydlet.

A tak by o prázdninách žili někde za městem. Arthur se dohodl s tchyní a koupil domek v malé vesnici půl hodiny od města.

Pani Věra byla samozřejmě nesmírně šťastná. Zejména proto, že dům byl okamžitě zaregistrován na ni, jako dárek k narozeninám. Od února už se začala zabývat sazenicemi.

Oni celý víkend trávili na chalupě celou rodinou a užívali si přírody a čerstvého vzduchu. Jen Lukáš s nimi nikdy nejezdil. Vůbec se nezajímal o svou rodinu. Zeť se mu nelíbilo jen za to, že „není místní“, navíc udělal dobrou kariéru a vydělává mnohem víc. Paní Věru velmi trápilo, že její syn se zetěm nemohou najít společný jazyk, ale nemohla změnit situaci.

Uplynulo mnoho let. Chalupa se díky Arturovým investicím proměnila ve velký prostorný dům. Jaroslav vyrostl, začal studovat na vysoké a už nepotřeboval babiččinu kontrolu.

Paní Věra se přestěhovala do domu a městský byt nechala svému synovi. Žil v ní se svou rodinou – manželkou a dcerou. Vztahy mezi Lukášem a Arthurem byly stále napjaté. Ale po přestěhování paní Věry do domu, syn tam začal jezdit častěji spolu se svou rodinou. Zejména proto, že vnučku Věru, kterou pojmenovali po babičce, ona velmi milovala.

A jednoho dne došlo k incidentu, který definitivně rozdělil rodinu. Všichni se sešli po novém roce v domě u tchyně. Lukáš byl opilý a začal se rozjíždět. Jako vždy, Arthurovy úspěchy ho nenechaly v klidu spát.

Snažil se ho uklidnit celou rodinu, ale on se rozjížděl se čím dál víc. Na konci své tirády prohlásil Arturovi a jeho sestře, že už je v JEHO domě neuvidí.

Na toto prohlášení reagovala Alena (manželka Artura): „Co máš na myslí, že je to TVŮJ dům?“

Lukáč odpověděl, že mu ho maminka darovala. V místnosti bylo totální ticho. Všichni se podívali na paní Věru. A ona se rozplakala jako dítě. Alena se jí zeptala:

– Mami, proč? Koneckonců, dům jsme koupili my a opravili jsme ho také my. Už jsi mu nechala byt. Proč to děláš s námi?

– Já nevím. Jste tak bohatí a Lukáš vydělává málo, nemůže si koupit takový dům. A Věra až vyroste, možná bude chtít žít v tomto domě. – odpověděla jí máma.

– Ty jsi tak hodna za naše peníze! Přemýšlela jsi o Jaroslavovi? Doslovy jsi mu vzala dům a darovala ho vnučce.

Alena se urazila na matku a bratrem. Slíbila jim, že už nikdy nevstoupí do tohoto domu. Artur se do rodinných hádek nezapletl a dokonce se snažil Alenu uklidnit.

Byl znechucen činem tchyně, ale nezlobil se na ní. Stále byl vděčný tchyni za pomoc při výchově Jaroslava a považoval tento dům za dárek pro ní a ona je oprávněna s ním nakládat podle svého uvážení.

A oni si ještě jeden dům postaví. Tchyně správně řekla, že jsou bohatí. A on udělá vše pro to, aby postavil další dům, jen teď už pro svou ženu a syna.

PSALI JSME: JAKÝ DÉMON SE VE VÁS SKRÝVÁ PODLE VAŠEHO ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU?

PŘIPOMÍNÁME: „KOUPÍ SI BYT A POTÉ SE ROZVEDE,“ ZASLECHLA DÍVKA ROZHOVOR SVÉ TCHYNĚ SE SVÝM MANŽELEM A ROZHODLA SE JIM DÁT LEKCI