Když učitelka zjistila, kým se stal její žák, nemohla uvěřit tomu, co slyšela

Učitelka matematiky pohlédla na žáky páté třídy přes brýle. Její pohled se zastavil na tichém chlapci, který seděl v poslední lavici. Měl na sobě mastnou bundu s velkými skvrnami a staré kalhoty. Tohoto žáka nemilovala. Nic neposlouchá a spí.

Sama nechápala, proč ho nemiluje. Koneckonců nikomu překážel, nekřičel, nesmál se. Mohl sedět celou hodinu a dívat se z okna, aniž by otevřel svůj sešit. Také nedělal domácí úkoly. Paní Kateřina se rozhodla zeptat předchozí učitelky na jeho rodinu. To, co uslyšela, paní Kateřinu velmi překvapilo.

„Matěj byl přátelský, starostlivý, zdvořilý chlapec, se zářivým úsměvem. Rad se učil. Úžasné dítě. Měl mnoho přátel, pomáhal spolužákům. Je to velmi schopný a talentovaný chlapec, ale smrt matky na nevyléčitelnou nemoc Matěje zasáhla. Zkoušel bojovat, ale otec po tragédii začal hodně pít, nevěnuje pozornost dítěti. Stal se roztržitý, nezodpovědný, nemá přátel, spí ve třídě, nedělá domácí úkoly.“

Netušila, že tento chlapec je nešťastný! Styděla se za sebe a celou noc myslela na Matěje. Druhý den ráno se dozvěděla jeho adresu a šla ho navštívit. V bytě páchlo cigaretami a alkoholem. Jeho opilý otec vyšel z pokoje v roztrhaném tričku a špinavých sportovních kalhotách. Ten den nebylo možné mluvit. Paní učitelka chápala, jak těžký je chlapcův sirotčí život. Překvapilo ji, že Matěj sám připravoval večeři.

Přišel Nový rok. Matěj daroval paní učitelce železný prsten bez kamínku a starou lahvičkou s parfémem. Paní Kateřina byla v rozpacích z daru svého nedávno nemilovaného žáka, ale pak se vzpamatovala a nastříkala si na zápěstí parfém a navlekla prsten. „Teď voníte jako moje matka,“ řekl třesoucím se hlasem Matěj a paní učitelka si nenápadně setřela slzu. Později se chlapec začal vracet k životu. Sdílel problémy se svou učitelkou a žádal o radu. Ke konci školního roku začal se lépe učit.

Když Matěj dokončil školu, nikdy nezapomínal na svou učitelku. Vždy jí blahopřál k narozeninám: „Jste moje oblíbená a nejlepší učitelka na světě!“ Tato upřímná slova pro ni byla neocenitelným darem. Matěj vystudoval lékařskou fakultu univerzity v hlavním městě.

Často jí psal, mluvili na internetu, řekl, že obhájil disertační práci, pracuje jako chirurg na prestižní klinice. A pokaždé nezapomínal napsat, jaký upřímný člověk je. A každý rok na její narozeniny dostávala paní Kateřina velký košík květin, kde bylo mnoho růží a orchidejí. Pak Matěj požádal, aby zaujala místo jeho matky na svatbě. Tato žádost paní Kateřinu tak dojala, že nedokázala zadržet slzy.

Na jeho svatbu navlekla tento prsten bez kamínku a nastříkala si na zápěstí parfém, které si schovala pro zvláštní příležitost. Ženich Matěj, když objímal učitelku, cítil matku. A jako dítě schoval svou tvář do jejího ramene a ona ho jemně hladila po hlavě. A znovu uslyšela: „Jste ten nejlepší člověk, kterého jsem v životě potkal.“

A o rok později byla paní Kateřina hospitalizována – operoval ji Matěj. A byl první, koho uviděla, když po operaci nabyla vědomí. Jako by v mlze viděla, jak se nad ní naklonil a upřímně se usmál: „No, jak se má naše pacientka?“ Místo odpovědi ho vzala za ruku, bezmocně ji stiskla a chvějícím se hlasem zašeptala: „Omlouvám se za vše! Naučil jsi mě být dobrou,“ a řekla mu všechno, co si o něm myslela. A bylo to pro ni snazší.

PSALI JSME: MAMI, ROZHODL JSEM SE DÁT SVŮJ OBĚD SPOLUŽÁKYNI. VŽDY MÁ HLAD A JEJÍ RODINA NIKDY NEMÁ PENÍZE

PŘIPOMÍNÁME: VŠICHNI SE MI SMÁLI, ŽE JSEM SYN UKLÍZEČKY. PO 20 LETECH JSEM DAL SPOLUŽÁKŮM A UČITELCE ZA VYUČENOU NA SETKÁNÍ SPOLUŽÁKŮ