Když se snažila naučit něco své dítě, sama si něco uvědomila: Výuka je plná překvapení

Tuto matku náhle zavolali do školy, spěchala, a všechno nechala za sebou. Když se však dozvěděla důvod pozvání, dostala pořádný vztek.

Učitelka jí vyšla vstříc, byla to ještě mladá žena byla vybledlá, jako by padla do vápna. Šaty měla jako jeptiška, a na nohou obnošené boty. Zírala na ně několik minut, a pak matka malého Antona byla připravena plakat s obavou, že jde o něco vážného.

– Co se stalo? – Alice nevydržela.

– Ano, stalo se to, tak se to stalo – zamumlala s tajemným a jaksi nepolapitelně šťastným výrazem učitelka.

– Tak mi to řekněte a vyřešíme to.

– Nemohu ani najít slova. Víte, váš chlapec Anton obchodoval ve třídě. Spolužáci mu dávali peníze a on jim prodával domácí slime.

Alice si najednou vydechla. Její syn po ní už dávno nechtěl drobné na dětské maličkosti, se svou kamarádkou z mateřské školy si už dávno zorganizovali minipodnik, jak sám vysvětlil: „Musíme vydělat peníze, než to vyjde z módy!“ A Alice jej políbila na čelo: „Mami, je třeba šetřit!“

Po kom byl Anton tak chytrý, nikdo nevěděl, možná po pradědečkovi a prababičce, který kdysi dávno odjeli do Ameriky.

– A co? – zeptala se matka učitelky,

– Udusil se s ní někdo? Co se stalo?

– Nestačí už samotný fakt, že obchoduje?

– Ne. Anton je sám vyrábí a sám prodává.

– V žádném případě! – vyhrkla učitelka.

– Vy jste pochybovala o jeho způsobilosti, že?

– V škole se neobchoduje.

Maminka začala ztrácet trpělivost.

– A co Anton udělal, proč jste mě vytáhla z práce? Vymáhal peníze od prvňáčků? Zmlátit někoho? Vzal někomu něco? Paní učitelko, vytáhla jste mě z důležité schůzky. Hned po ní, za pár desítek minut, musím provést operaci. Pak další. A vy mi chcete dát vědět, že můj syn dělá dětský byznys? Já o tom vím, Anton si šetří na nový skútr!

Učitelka má sevřené rty.

„Ta učitelka si nemůže ušetřit ani na pohodlné boty. Nosí staré, a tak levné, že se po šesti lekcích rozpadají. Nemůže si dovolit něco lepšího. A tady je usmrkaný kluk, který si šetři na skútr!“ pomyslela si tiše Alice.

– Ve škole se prostě nemůžete prodávat! To nikdo nesmí!

– Zakazuje to snad školní řád?

– Ve školních zdech se neobchoduje, tečka!

– Opravdu? Odteď jim bude jídelna dávat vodu, buchty a sladkosti zdarma? Přestanou konečně vybírat peníze na výlety? Na psací potřeby a vše ostatní? Mimochodem, kde je tiskárna, na kterou jsme dali peníze? Kde jsou nové záclony?

– Co to má společného s tiskárnou? Tohle je úplně něco jiného! Víte přesně, co mám na mysli.

Alice pokrčila rameny a řekla:

– Čeká na mě pacient. Malý chlapec, jako jsou vaši žáci.

– Teď se půjdu postarat o jeho kýlu, je nejvyšší čas. A víte, že květiny, které vám můj chlapec přinesl prvního září, vybral a koupil sám? Protože je to muž. A nevymýšlejte si pravidla, která neexistují!

Myslíte že má matka pravdu?

PSALI JSME: VE FINSKU PŘEJDOU NA 4 DENNÍ PRACOVNÍ TÝDEN A 6 HODINOVÝ PRACOVNÍ DEN

PŘIPOMÍNÁME: „JAK MÁM ŘÍCT DĚTEM, ŽE CHCI SI ŽÍT SVÝM ŽIVOTEM. PORODILI DĚTI PRO SEBE, NE PRO MĚ“