Každý v mém domě by se měl chovat slušně, dokonce i já. Výjimku pro tchyni jsem neudělala, vyhodila jsem ji za dveře

Jsem vdaná tři roky. Zvykli jsme si na sebe a zařídili jsme si život po svém. A dokonce se nám narodilo miminko, dceři už je 6 měsíců.

Jsme neustále zaneprázdněni, ale v rodině panuje naprosté vzájemné porozumění. Já trochu pracuji, dítě v této době hlídá manžel. To je důležité, abych neztratila kvalifikaci. Můj muž ale pracuje na plný úvazek a živí rodinu.

Máme se rádi a vše je u nás v pořádku.

Kromě tchyně. Chápu, že se doma nudí. Chce se cítit potřebná. Můžete se stát potřebnými, ale nemůžete se přinutit, aby vás respektovali, ale ona pláče a vyžaduje upřímnost a respekt. Zasahuje do našeho života a manipuluje námi.

Nechápe, proč některé věci a procesy u nás nejsou stejně jako u ní doma. Proč to nedělám jako ona. I nejbezvýznamnější radu, jako je výběr značky pracího prášku, mluví, jako by rozkazovala. Sama to přiznává:

„Abys neztrácela čas! Včera jsi se stala matkou, kde jsi vzala právo o něčem rozhodovat? Co můžeš vědět o výchově dětí? Zničíš mou vnučku… A zničíš mého syna, pověsila ses mu na krk, chceš, aby pracoval a hlídal dítě. Já musím ji hlídat, já jsem matka své vnučky! Budu ji vychovávat sama!“

Snažila se dát 4měsíčnímu miminku kakaový nápoj. Kakao je úžasná věc, ale ne pro 4 měsíční miminko. Je alergenem. Dcera měla na těle červené skvrny. Tchyně se rozhodla svalit vinu na mě, ale manžel jí na týden zakázal chodit k nám.

Ale ona se objevila znovu. Po ulici si ani neumyla ruce, okamžitě strčila prsty dítěti do úst.

„Dásně je potřeba masírovat, v mládí jsem si to četla a masírovala svým, prořezávají se jim zuby.“

„Už toho mám dost!“ začala jsem křičet. „Jela jste metrem, všude jsou bakterie. Proč strkáte dítěti prsty do úst?“

Tchyně na bakterie nevěří. Může olíznout lžíci a nechat ji v čerstvé polévce v hrnci a ta zkysne. Kritizuje zeleninu, kterou jsem koupila, a bere ji domů. Bere naši kvalitní dětskou výživu domů, protože ji ráda jí.

Poté, co se moje půlroční dcera udávila preclíkem, měla jsem spoustu otázek. Hlavní je, kde se ten preclík vzal, když je nedržíme v bytě?

Sousedka-lékařka byla naštěstí doma a dítě zachránila. Tchyně zase chtěla svalit vinu na mě. Zatímco sousedka dítě uklidňovala, vyhodila jsem drzou tchyni za dveře.

Nechci vědět, co lhala mému manželovi. Říká mu, že potřebujeme zlepšit vztah, ale náhradní dítě nemám. Dítě má normální babičku, mou matku.

PSALI JSME: TCHYNĚ KATEGORICKY ODMÍTÁ VYMĚNIT BYT ZA DVA MENŠÍ, ALE JÁ PROSTĚ NEMŮŽU ŽÍT SPOLEČNĚ

PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ K NÁM PŘICHÁZÍ S NESNESITELNOU VNUČKOU A VINÍ ZE VŠEHO MĚ