„Jsem ženatý téměř 20 let chci rozvést. Ani slyšet ji už není možné. Je mi 43, není ještě pozdě začít nový život“

Vzali jsme se, když nám bylo pětadvacet, čemu jsme tehdy rozuměli? Byli jsme mladí, zamilovaní, ale láska se vypařila, jako by ani nebyla vůbec.

Máme společné dítě, a vlastně jen díky tomu jsme ještě spolu. Syn se ale brzy stane plnoletým. Nevím, jestli mě pochopí, ale časem asi ano. Vždyť je to chlap.

Žijeme v obyčejném paneláku pětipatrovém, tudíž se známe se všemi sousedy. A jednou se stalo, že hned tři rodiny zhruba v jednom okamžiku prodaly byty, odjely. Nastěhovali se noví. A atmosféra se okamžitě změnila.

Noví sousedé se ukázali jako normální, zapojili se do komunikace. Chodíme si na návštěvy, pomáháme si navzájem. A dívám se zblízka, jak tito lidé komunikují mezi sebou.

Moje žena si je jistá: za celý život jsem nic neudělal. Synovi peníze na placené vzdělání neuspořil. Nedokázal v bytě provést opravu bez její finanční podpory, dělala všechno sama. Když takhle jí poslechneš, já jsem v domě nikdo, ona je sama na opravy, na dítě, studium samá táhne.. Ale vždyť já vím, kolik vlastně investuji a co dělám.

Plat mám pro naše město dost dobrý, zhruba 30 tisíc. Ale všechny peníze vždy dávám manželce. Šetříme jak na studium syna, tak na jeho budoucí svatbu. Jenže já si ze svých peněz nemůžu nic vzít. Samozřejmě, je to moje chyby že jsem si nenašetřil zvlášť, možná jsem prostě blbec?

Ze svého platu jsem zaplatil celou hypotéku, peníze manželky jsou její osobní peníze. Koupili jsme dobrou chalupu. Opravy jsem platil i já. Úvěr na opravu, abych byl přesný, byl na mě.

A ona je mi hnusná čím dál, tím víc, dokonce i její hlas se mi zdá být hnusný, kyselý. Nemůžu se jí ani dotknout.

Pořád tu ženu miluju, kéž by mě taky milovala. Ale čím víc pro ni dělám, tím je to horší. Takže chci rozvod, a nevím zdá dělám správně.

PSALI JSEM: „VŠICHNI SI MYSLÍ, ŽE JE TO MŮJ OTEC“: MANŽELSKÝ PÁR MÁ VĚKOVÝ ROZDÍL 30 LET A JAK ŽIJE TATO NEOBVYKLÁ RODINA

PŘIPOMÍNÁME: „KDYŽ JSEM SE STARALA O MATKU, ZTRATILA JSEM MANŽELA, KOMUNIKACI S DĚTMI A PRÁCI: NEVÍM, JAK ŽÍT DÁL“