Je mi velmi líto a stydím se za to, že jsem vychovala takové děti

Celý život jsem se věnovala výchově dětí. Všichni mi říkali, že bych se neměla tak moc rozpouštět v rodině, že moc rozmazluju syna a dceru, ale nevěřila jsem jim. Teď je mi 67 let, jsem těžce nemocná a nikdo z mých dětí mi nechce pomoci.

Můj manžel zemřel před mnoha lety, když nejstaršímu byly 4 roky a nejmladší 6 měsíců. Bylo to velmi těžké, pracovala jsem na dvou pracovních místech, pak jsem našla práci na víkend. Rodiče pomáhali a zůstali s dětmi, zatímco jsem se snažila vydělat peníze.

Zvedla jsem děti prakticky sama, zaplatila jsem jejich vzdělání, pomohla s nákupem bytů, aut. Když už se začali rodit vnuci, nikdy jsem neodmítla pomoc, rozmazlovala dárky a svou pozorností. Připadala jsem si jako dokonalá matka a babička, nemohla jsem si myslet, že brzy zůstanu úplně sama.

Jednoho krásného rána jsem nemohla vstát z postele. Nohy jako by se staly bavlněnými, sotva jsem se dotáhla k židli, na které ležel telefon, a zavolala synovi a dceři, ale oni byli zaneprázdněni. Museli jsme zavolat záchranku, v nemocnici se ukázalo, že jde o krevní sraženiny. Hrozilo nebezpečí že bych zemřela. Takové věci se nesmí operovat, nezbývá nic jiného než pít antikoagulant a doufat v zázrak.

Sotva jsem přemluvila děti, aby mě navštívily v nemocnici. Hned v nemocničním pokojí jsem zjistila, že se o mě nikdo z nich nechce starat. Dcera byla povýšena a teď už skoro nebývá doma, syn má malé dítě a těhotnou žena. Nikdo mě nepotřeboval.

Když mě už propustili z nemocníce, napsala jsem inzerát, že hledám pečovatelku a požádala sousedku, aby to vylepila. Sousedka sama nabídla své služby.

Díky úsporám a slušnému důchodu jsem si její služby mohla dovolit. Celý důchod jsem dávala za léky a pomůcky a část úspor jsem utratila za ošetřovatelku a jídlo.

Teď nemám peníze, které bych za ně mohla utratit … takže za mnou na návštěvu nechodí. Abych shrnul svůj život, chci říct. Není třeba rozmazlovat děti, je třeba je naučit respektovat a milovat vás. Nedělejte je středem vašeho vesmíru, jinak vychováváte kruté sobce.

PSALI JSME: NĚKDY MUSÍME VYCHOVÁVAT I DOSPĚLÉ LIDI: TCHYNĚ BY SI NEMĚLA BRÁT MOJE VĚCI, KTERÉ SE JÍ LÍBÍ

PŘIPOMÍNÁME: „ŽENA TVRDĚ PRACOVALA, ABY SPLATILA ÚVĚR, KTERÝ SI VZALA JEJÍ TCHÝNĚ“: PAK SE UKÁZALO, ŽE MANŽEL MĚL TAJEMSTVÍ