„Je mi 68 let, žiji sama. Žádám děti, abych se k nim přestěhovala, ale jsou proti. Jak žít dál, nevím“

Ve velkých městech se lidé častěji cítí osaměle. A pro staršího člověka je těžké to přežít, protože v úctyhodném věku je jen málo lidí schopno navázat nové známosti.

Pocit osamělosti

„Je mi 68 let, žiji sama. Manžel zemřel už dávno. Pracuji, protože práce mě zachraňuje před nudou. V posledních letech mi nic nedělá radost. Nemám žádné koníčky a já je nehledám, jsem už příliš stará. Navrhla jsem, aby se můj syn a jeho rodina (má tři děti) přestěhovali ke mně, ale moje snacha je proti. Zjevně nechce žít pod jednou střechou se starou ženou.

Sama bych se chtěla přestěhovat ke své dceři, ale je tam její rodina a také nechtějí starého člověka. I když je často navštěvuji a vždy jsou šťastní. Vždy mě pohostí něčím lahodným a poslouchají. A čím častěji je navštěvuji, tím méně se mi chce domů. Ale musím …“

Tamara si klade otázku, jak by v takové situaci měla být. Přece není normální, že život, byť v úctyhodném věku, úplně přestal těšit.

Psycholožka si je jistá, že v moderním světě by se 68letý člověk neměl cítit starý. A v této situaci není problém v tom, že děti k sobě nechtějí vzít starého člověka. Dospělí potomci si prostě cení svého osobního prostoru, kde si vytvořili potřebný komfort.

„Tamara by se měla vzdát fantazií, že je pro ni nejlepší žít s dětmi. Koneckonců, ona má jinou cestu – naplnit svůj život sama. Stačí se rozhlédnout a uvidět zajímavosti, které ji obklopují. Může navštívit akce, které se konají poblíž, podívat se na místa, kde ještě nebyla. Potřebuje novou sociální zkušenost,“ je si jistá psycholožka.

Zdá se, že specialistka má pravdu a Tamara by se na situaci měla opravdu podívat z jiného úhlu. Koneckonců, pokud jsou děti zaneprázdněny svými starostmi a nechtějí žít společně, tak násilně jejich názory nelze změnit. Navíc ve všech ostatních ohledech je vztah celkem normální. Proč tedy nezačít naplňovat svůj život?

Je mnoho různých zajímavých aktivit. A ve stáří, kdy má člověk ještě dost sil a už má spoustu volného času, může začít uskutečňovat to, co chtěl ještě v mládí.

Dnes se možnosti člověka v každém věku výrazně rozšířily. Někdo se vdává, když má už dospělá vnoučata a někdo v důchodě si nachází nový koníček. Přitom velká zodpovědnost leží na mladší generaci. Děti a vnoučata mohou udělat vše potřebné, aby blízký člověk neztratil zájem o život ani ve stáří.

Co si o tom myslíte?

PSALI JSME: TOUHA ŽÍT U OSAMĚLÉ STAŘENKY SE KAŽDÝM DNEM ROZPLÝVALA. ALE JEDNOU PŘIŠLY NA NÁVŠTĚVU DĚTI SOUSEDKY

PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ NÁM ODMÍTLA POMOCI S KOUPÍ BYTU, BYLO DŮLEŽITĚJŠÍ SYNOVI KOUPIT AUTO. ALE CHCE S NÁMI ŽÍT