„Je jí 33 let, matka je nemocná, neví, jak zaplatí za léčbu a nemá co prodat“: Najednou u ženy zastavilo auto

Iraida se přestěhovala do vesnice, když bylo její dceři Alině 10 let. Nedobrovolně. Bývalý manžel si ponechal společný městský byt, kde žije s novou přítelkyní …

Ve škole Alina potkala chlapce jménem Victor. Desetiletý Víťa velmi miloval kočky a měl je doma čtyři.

„Máš kočku?“ první věc, kterou se dívky zeptal.

„Ne,“ odpověděla překvapeně.

„Nemáš ráda kočky?“

„Mám ráda, ale táta nedovoloval …“

Jednou se Alina a Víťa vraceli ze školy a uviděli černou kočku.

„Mám doma krásnou černou kočku. Chceš ji?“

„Chci!“

Následujícího dne měla Alina roztomilého malého přítele. Černého s bílým uchem.

V posledním roce studia se Víťa bez jakéhokoli důvodu rozhodl stát námořníkem. Rodiče ho odrazovali, ale bude je Víťa poslouchat? Zkoušky nesložil, ale našel si ženu. Zprávy se okamžitě rozšířily po vesnici: Víťa se ožení. Nevěsta je z daleka. Alina byla roztrpčená. Milovala Victora.

Alina chtěla nastoupit na univerzitu, kde pracoval její otec, ale neuspěla u zkoušek. Iraida si byla jistá, že to se stalo kvůli jejímu bývalému manželovi. Po tomto neúspěchu byla dívka uražena všemi muži na světě.

Setkání spolužáků bylo plánováno 15 let po ukončení studia. Alina se rozhodla, že nepůjde. Co o sobě řekne? Je svobodná. Žije s matkou. Jediné, čím se může pochlubit, je to, že pracuje v cestovní kanceláři a trochu cestovala.

Bývalý spolužák má také jiné starosti. Po absolvování školy se Alina a Víťa neviděli.

Alina se vracela domů pěšky. Z dobré nálady nezbylo téměř nic. U brány potkala sousedku:

„Slyšela jsi zprávy? Tvůj spolužák přivezl syna … Bude ho pohřbívat …“

„Jaký spolužák?“

„Victor. Jeho manželka způsobila nehodu. Syn zemřel. A žena bude uvězněna.“

V ten den Victor neviděl nikoho a nic, kromě rakve, ve které ležel jeho syn.

Muž nechtěl nikoho vidět, s nikým se nesetkal. Začal hodně pracovat, aby neseděl doma a nemyslel na to, co se stalo …

Od té doby uplynulo dost času, ale Alina stále Victora neviděla. Pracovali ve stejném městě. Jezdili stejnou cestou do práce a z práce, ale Víťa autem a Alina autobusem.

Znovu šla domů pěšky. Přemýšlela o tom, jak zaplatí za léčbu matky. Nemá co prodat. Skoro utratila peníze, které šetřila. Co dělat?

Začalo pršet. Neměla deštník.

U Aliny zastavilo auto:

„Alino?! Ahoj! Co se stalo? Máš smutné oči.“

„Victor?!“

Mluvila o matce. A on o tom, že se rozhodl koupit byt ve městě.

Najednou se zastavil poblíž bankomatu:

„Kolik potřebuješ?“

„Já … nemám příležitost vrátit dluh. Ne … A co byt?“

„Pak si koupíme byt, ale teď musíme pomoct tvé matce.“

„Až se máma bude cítit lépe, vrátím ti peníze.“

„Nebuď hloupá.“

Prošla kolem černá kočka. Zasmáli se. Alina se smála se slzami v očích. A Victor se smál od srdce, poprvé za poslední roky.

Začalo silně pršet. Kočka seděla na schodech a sledovala muže a ženu, kteří se objímali pod letní bouřkou.

PSALI JSME: „KDYŽ JSEM SE STARALA O MATKU, ZTRATILA JSEM MANŽELA, KOMUNIKACI S DĚTMI A PRÁCI: NEVÍM, JAK ŽÍT DÁL“

PŘIPOMÍNÁME: MANŽEL A JEHO SESTRA VYŽADUJÍ, ABYCH PEČOVALA O TCHYNI, KTERÁ O MNĚ 17 LET ŠÍŘILA DRBY A NEMĚLA RÁDA MOJE DĚTI