Jaký je rozdíl mezi 40letou a 46letou ženou

Rozdíl mezi 40letou a 46letou ženou může být obrovský. Asi jako mezi novorozencem a prvňáčkem. Předtím jsem o tom neměla tušení. Byla jsem si jistá, že existují ženy, kterým je právě 40 plus, a to je vše.

Když si vzpomenu na sebe před šesti lety, žasnu nad tímto kontrastem. Už nejsem stejný člověk jako ve čtyřiceti. A nejde o šediny a vrásky. Jediné, co se na mně nezměnilo, je moje váha. Vše ostatní se změnilo. Dokonce i moje řasy. A to mě od mého starého já dělí pouze šest let. Ve 40 letech jsem nenosila tenisky pod šaty. A vlastně, jsem nenosila ani šaty.

Nikdy jsem nevyšla z domu bez řas. Teď mi nejrychleji dochází rtěnka. Před šesti lety jsem se vysmívala termínu „krize středního věku“. Ve 46 letech jsem jí už měla za sebou. Ve čtyřiceti mě štvalo, že moje děti nemají hotové domácí úkoly. Ve 46 letech jsem je dělala sama. Moje vlastní. A ne vždy jsem měla z předmětů dobré známky.

Ve čtyřiceti jsem si myslela, že deprese je pro slabé. Do 46 let to byla součást mého příběhu. Když mi bylo 40, nedívala jsem se na seriály a raději než domácí práce jsem četla knihy. Nyní je to naopak. Ve čtyřiceti jsem měla všechno pod kontrolou. Ve 46 letech jsem se této závislosti zbavila.

Ve 40 letech jsem se bála, co o mně lidé řeknou. Teď o nich ráda mluvím sama. Ve 40 letech jsem se bála o svůj zítřek. Ve 46 letech jsem si uvědomila, že jediná věc, která je důležitější než zítřek, je dnešek. Ve čtyřiceti jsem se snažila, aby prostředí, ve kterém se nacházím, bylo harmonické. Teď už nemusím hledat harmonii. Když mi bylo 40, spousta věcí pro mě nebyla dostupná. Mou hlavní prioritou byly děti a rodina. Teď děti vyrostly a mně se otevřely nové možnosti.

Mnoho věcí, které se mi ve čtyřiceti letech zdály správné, už správné nejsou. Ve čtyřiceti letech jsem měla o každé věci své jasné přesvědčení. Ve 46 letech jsem si uvědomila, že věci a události nemusí být takové, jaké si myslíme, že jsou. Ve čtyřiceti jsem se bála, že udělám nějakou hloupost. Ve 46 letech mě děsí možnost, že bych to neudělala, kdybych mohla.

Také jsem si ve svých 40 letech nedokázala představit den bez sklenky vína k večeři. Pokud jsem se tehdy nezbavovala stresu, rozhodně jsem něco oslavovala. Teď už jsem zapomněla, jak chutná. Když mi bylo čtyřicet, nic jsem nenapsala. Teď už bez psaní nevydržím ani den.

A to je jen šest let. Na druhou stranu, jiný život. Tak odlišné. Se ztrátami a zisky. Ale tak krásné. Teď už tomu moc nevěřím, když mi lidé říkají: „Vůbec ses nezměnila!“ To není pravda. Není to pravda.

PSALI JSME: „JAKOU OŠKLIVOU ŽENU SI TVŮJ SYN PŘIVEDL, JAKOU OPICI,“ ŘEKLY ŽENY

PŘIPOMÍNÁME: JEDNASEDMDESÁTILETÁ ŠAMPIONKA V SILOVÉM TROJBOJI, KTERÁ ZVEDÁ ČINKY 20 HODIN TÝDNĚ, ODPOVĚDĚLA TĚM, KTEŘÍ SI MYSLÍ, ŽE JE PŘÍLIŠ STARÁ NA TO, ABY CHODILA DO POSILOVNY